Zápisník z expedice ..... Nepál 2019 - část první
Zrození vášně…
No jo, jen jedno slovo, jako láska. Každému bez rozdílu někde v duši rozbrnká strunku. Jistě má spousty podob a i různou důležitost pro naše další kroky v životě. Ale, z čeho se tvoří. Co je pouštědlo, chuťových pohárků, líbivosti obrazů, příjemného sametového doteku, vůně rozkvetlých luk a hladivé harmonie pro ušiska. Jistě, nad vším kraluje mysl. Tam se vytváří žádostivost našich představ. Uvědomil jsem si to při čtení dětský pohádek, kde princ chce zachránit krásnou princeznu a ona na druhou stranu chce být vysvobozena švarným junákem od krvelačného draka. A tam je zakopán pes, jelikož v dětském tělíčku není ještě žádná zkušenost, přesto představivost vykresluje, jaké to bude, až… Jedna děsivost my z toho vyplývá, že do čisté mysli se dá implantovat i zvrácenost. Neboli, můžete brát žhavé uhlíky a vydávat je za chladné, jíst cosi, od čehož se ostatní odvrací a tak dále. Však otočím pohled druhým směrem. Přeskočím pár let dospívání a ocitám se před láskou, která mi padla z nebes do oka, hned při prvním brouzdání krásným Nepálem. Přiznejme si, je spíše již zralou dámou, s věkem bezmála tohoto světa. A věřte, nikdy jsem jí do té doby neviděl, přesto to bylo…to ono. Představa se objevila daleko dřív, při listování knih, kdy se v hlavě vytvářel obraz společně s utínáním hlav drakům a bojem o srdce princezen. Ten až při pohledu na ní, najednou vystoupil z mlhy stínů a přesně usedl, jak zadek na hrnec. Takže jupí, že. Mělo to jeden háček, měl jsem ostýchavost a obavy se k ní přiblížit. Nesmělost pramenila z jediného, jsem dostatečně připraven prolézt tímto směrem jejímu vršku, mám vůbec šanci uspět. Vím, že za špatným krokem, či rozhodnutí čeká jen odchod na věčnost, což je cena, kterou rozhodně nemám chuť platit. Takže jsem hoden ucházet se o ní…? A jsem ochoten podstoupit nadcházející martyrium. Od té doby oběhlo dalších osmnáct let, kde čas neubral ani ždibeček z počátečního okouzlení. Jedno se také nezměnilo, obavy. Však není již prostoru čekat. Jsem opět v Káthmándú, sedím na terase, kde píši do kompu, popíjím pivko Everest, poslouchám živou produkci nepálských rockerů, kteří na známých peckách si nezapomenou vždy přidat nový nelibý tón. Přesto jim je předem odpuštěno. Přes kůži nasávám vlhký pozvolna večerem chladnoucí vzduch, přitom cítím přes sliznici typický nasládlý smrad asijské ulice. Mé oči sledují známé okolí a tělem se rozlévá radost, jenž dává tušení následujících dní. Má mysl mě dovedla nazpět za tím, co se zrodilo před léty. Přemluvil jsem k tomu ještě Hooka, kluka ušatého, Zdenouše Háčkovitého, aby mi pro splnění snů dělal parťáka a oporu. Po pravdě, nebylo to ani tak těžké. Je to velice chytlavý, hoch. Takže jedeme v tradičním punkstitu společně za ní, za mrchou blonďatou, která si sedí v centrálním Himálaji na očích všem. Je elegantní, vysoká až ke hvězdám. Však z jedné strany stále nedotčená a sněhobíle panenská. Jak jsem psal…, není již na co čekat, takže zúčtujeme v reálných krocích představy a vášně.

Zápisník z expedice ..... Nepál 2019 - část druhá
Vzduch do plic…
Káthmándú, tak jak to ta mrcha umí, nás s Hookem spolklo a nehodlalo pustit. Neříkám automaticky, že změna rytmu není příjemná.  Evropský styl, připomínající myšáka utíkajícího v běhacím kole, kde cíl je mnohdy jen točit válcem, najednou vyměníte za nicnedělání a můžete třeba pozorovat, jak tráva roste. Super, že. Nikdo vás nehoní a můžete si klidně dovolit ten komfort vypnout i telefon, nebo ho nechat zvonit do zdechnutí baterky. Protože myslet si, že odsud vyřeším běh světa je utopie. Já ho radši a úmyslně vypínám, jelikož dobré věci počkají a špatné nechci přijímat. Jednoduché, co má shořet už je v čudu. Ostatní zatvrzele vyčkává mého návratu. Teď se soustředím na jediné, dostat se pod kopec. No jo, jeden řekne tak mazej, ale ouřada nás nechává čekat. Zároveň chřadnout na mysli, jelikož i klid se zají. Nehledě na to, že skrze lišáka Govindu, mého letitého prostředníka a kamaráda v Nepálu, odcestovalo do „governmentu“ nemálo peněz. Nesmím zapomenout i na jeho bakšiš, který věřte, bych si také nechal líbit.  Však jsme v Asii a pod tlakem času, lehce vydíratelný. Vybírat z hromady dalších agentur, beru po předchozí zkušenosti za zcela zbytečné. Stejně se to slije do jediného, oškubou vás jak slípku. Ještě s bonusem, kdy ten či onen vymyslí nový kotrmelec. Ozkoušené agentury mají jednu nevýhodu, vidíte jim až do žaludku a veletoče nejsou už tak okaté. Však čtyřdenní nucená odstávka, se blíží ke konci. Expediční povolení mám v kapse a ráno letíme. Respektive se vrtíme maličkou heliko-potvorou. Potěš pánbůh. Zajímavé je, že využití těch dnů paradoxně nepadlo na procházky, při obdivování památek, ale valná většina patřila spánku. Teprve zastavení dá odpověď na spánkový deficit nastřádaný z předchozích dní před odletem. Nehledě na to, že jsem se již v tom asijským čurberajzu prodíral mnohokrát a chuť opětovně dělat totéž, byla dosti mizivá.
Následující ráno se vážka vznesla, přičemž mám v žaludku prapodivný pocit, že dnes vše řídím já, aniž bych to měl možnost jakkoliv ovlivnit. Jediný rozdíl je v tom, že mezi stehny nemám tu divnou železnou páku, jako můj soused. Připomíná mi to vše kolotoč, kde skořepina v podobě labutího opeřence se při zatažení páky zvedala, nebo klesala k ochozu. Však ten, kdo má náš osud právě v rukou se prý nazývá pilot. Ha-ha. Vypadá spíš jako klučina, odlapený někde z hřiště od balónu. Nevím, kde ho vyhrabali, ale nezbývá než teď věřit, že je ten pravý. Sedím nalepený nosem na plexisklu a ani nohy nemají žádnou oporu, jelikož i tam je vše průhledné. Instinktivně je sunu na malý kovový stupínek, jež mi dává falešnou jistotu materiálu, který se stejně všechen vznáší ve vzduchem. Kolem na displeji blikají kontrolky, přičemž mi připomínají špatnou vesnickou diskotéku. Naštěstí krajina se mění během pár minut. Můj pohled se začíná soustředit na strmá hornatá úbočí, které kaskádovitě od vršků lemují drobná políčka. Neuvěřitelné kolik lidské práce a úsilí, bylo vynaloženo do tak nehostinného terénu, s vidinou dost nuzné šance na obživu. Nepálci, máte můj obdiv.
O pár desítek minut později již rotor helikoptéry stoupá sevřeným údolím, kde říčka připomíná modrou tepnu. Do ní se ze všech stran napojují drobné žilky, které z ptačího nadhledu tvoří dohromady složitý krevní spletenec. Nádheru dokreslují z poza mraků vystupující bělostné vršky, jakoby se ostýchaly ukázat víc. Poslední minuty patří pozvolna přibližující se runway, která je zařízlá do horského masivu. Legendární nakloněné letiště Lukla, s krátkou dojezdovou plochou, končící kamennou zdí v úbočí kopce. Tentokrát nekloužeme po ploše, ale dosedáme na kameny obehnaný kruh. Nazdar „babi“, tak jsem tady.  Od této chvíle nastává okamžik, kdy se mohu svobodně nadýchnout sice zředěného vzduchu, ale oproštěn z područí těch, na kterých jsem byl poslední dni závislý. Výprava zahájena…

Zápisník z expedice ..... Nepál 2019 - část třetí
Krok za krokem stále vzhůru...
Zanechali jsme za sebou Namche a pozvolna stoupáme podél malebného úbočí, ke klášteru Thengboche. Podél cesty míjíme rozkvetlé rododendrony, vyhýbáme se kravám Yakovitým a šerpíkům, jenž mají obtěžkány hřbety roztodivným nákladem. Hluboko v údolí zurčí modrozelená ledovcová řeka, kterou zásobují okolní špičáky. Teprve až zde si uvědomím, jak obrovský pohoří se přede mnou zvedá. Oči naučené z Alp, musím vše vždy vynásobit minimálně dvakrát. Ohromující podívaná, která se nikdy nezají. Nejde jen o nadmořskou výšku, ale o skutečnou velikost. Jak si s Hookem vedle sebe chroptíme, lapajíc po dechu, najednou z něj vypadne převratná myšlenka. Nejspíš nedostatek kyslíku. V podstatě, že i on z té Rokytnice nad Jizerou, čili Kéérkonoš je vlastně takový šerpa Nepálec. Vždyť před milionem let, dosahovaly naše kopečky obřích výšek, což je pravda. Neboli Schnee koppe, též řečená Sněžka, byla tehdá obdobou Everestu. Dobrá, byla to spíše zvednutá deska, nicméně některé fragmenty mi do soukolí obrazů, začaly lépe zapadat. Najednou mi nepřišlo tak divné, že když s ním mluvím, tak je cítit nádech mentality Nepálce. A jsem doma. Neboli rozmazlenost a změkčilost městského floutka, čili mě, versus divočák z krutých hor. Však v jedné skutečnosti to máme nyní stejné, myslím tím  zpropadeně těžké bágly na zádech. Jsou na nich připevněné cepíny a výškové boty. O vnitřních věcech nemluvě. Ty spíš připomínají cihly, než něco užitečného, co v následujících dnech budeme potřebovat. Jinak se v zásadě nijak neodlišujeme od jiných šontálistů, proudících po dálnici k Everestu, nebo dál na Ghokyo. Jo, možná jsme trochu rychlejší, přesto máme otevřenou pusu kapra na souši, již při sebemenším stoupání. Tělo už si zase dobře uvědomuje kde je, ale statečně se brání. Nechce se bez boje podvolit. Přivyknout výšce je pokaždé bolestivé a očůrat ho nelze. Štěstí, že s dvacetipětikilovým batohem matroše, vystartují v protisměru o pár dní později jedny záda, které nás bolet nebudou. Jen je musíme zaplatit, což dá rozum. Ovšem do té doby musíme doběhnout do Chuckungu, kam právě směřujeme. Další dny musíme přelézt sedlo Amphu Lapcha, které má bezmála šest tisíc. Z něhož pak sklouzneme o tisíc metrů níž, až k jezeru, kde pod romantickým hvězdným nebem si budeme povídat do oušek básně. Následující ráno projdeme údolím Hunků k sedlu Mera Píku. Cílem dalšího rozbřesku bude vystoupat, až na jeho vršek, který leží v šestiapůl, kde musíme přespat. Tím bude aklimatizační trápení u konce a můžeme jít za naší stěnou snů. Po sestupu z Mera se setkáme s nosičem, šlapajícmí přímou cestou z Lukli, jenž nám předá náš důležitý batoh. S poděkováním „dandebat“ a vyplacením bakšiše, se jeho záda k nám na patě otočí a budou směrovat zpátky do údolí. Tím zase osiříme a PUNK himalájská expedice konečně začne odškrtávat své dny. Respektive zahodíme trekerskou hůl a stanou se z nás lezci. Budeme potřebovat přízeň stvořitele a přitom doufat, že navoněné představy elegantní výstupové linie, kde lidského otisku ještě není, se potká i s naší dovedností.

Zápisník z expedice Chamlang, Nepál 2019 - část čtvrtá
Chamlang 7 tisíc tři sta a nějaké drobné..
Včera jsme přeběhli z Chuckungu, bezmála 6-ti tisícové sedlo Amphu Labcha a udělali si romantiku pod ledovcem u jezera. Konečně vidíme na vlastni oči za čím jsme se trmáceli takovou dálku. Jak večer tak i ráno, než jsme pokračovali dál údolím Hugků, se na nás usmívala s majestátností jí vlastní hora Chamlang 7 tisíc tři sta a nějaké drobné. Úchvatná a zároveň mrazivá podívaná. Náš cíl a zároveň naše touha je SZ stěna. A evidentně je v dobrém rozmaru. Už stačila setřást velkou grupu slovinských nájezdníků, kteří se čtyři týdny marně pokoušeli prostoupit těmi více než dvěma kilometry zdi. My však ještě na svoji odpověď budeme muset chvilku počkat, než dokončíme na Mera peaku aklimatizaci, abychom mohli vyrazit na steč.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část pátá
Rušitelé nočního klidu
Dnes jsme konečně dokončili aklimatizační  kolečko, či výstižněji řečeno voser. Včera jsme se dohrabali do takzvaného high-campu na Mera peak. Toto místo se dá s jistotou označit za mezinárodní plácek, kde se odráží různojazyčnost, ambice, únava a lidský bordel. Přesto vše je zalepeno a odpuštěno díky  kouzlu hor, které máte jak na dlani kolem sebe. Následující ráno se kolem druhé spustí rachot. Šerpíci budí své ovečky a nutí je v tento nekřesťanský čas vstávat. Upřímně tomu nerozumím. Jelikož tělesná schránka každého normálního člověčenského primáta je v té chvíli v útlumu a ještě ho ženou do všudypřítomné tmy. Však nic proti nuceným zvyklostem.  Do noci se rozléhá chrchlání a skřípání maček o sníh, včetně otrokářských rozkazů šerpíků ženoucí svá stádečka za zážitkem. To vše si dobrovolně lidé zaplatí. Konec konců proč ne. A pokud se dostaví i výsledek v podobě vrcholu, tak novodobý otrokář, kterého si sami na sebe najmete, ví, že dostane za své služby ještě bakšiš k tomu. Pravda, to bych klienty také hnal, hlava nehlava, jak nadmutou kozu. Mě ovšem stačilo, že vypadli a mohu dál s Hoookem pokračovat v bohulibé činnosti, tolik oblíbeném spánku. Až slunce, které začalo rozpouštět námrazu na stěnách stranu, s otravnými kapkami padajícími na tvář, nás zburcovalo k činnosti. Tak jo, je osmá ranní a stoupáme za těmi rušiteli nočního klidu. Když pochodujeme strání, která připomíná modrou, místy dokonce černou sjezdovku ve Špindlu, míjíme ranní ptáčata. Jejich výrazy jsou převážně protestní, stažené únavou a štěstí na první dobrou tam nelze najít. Ale někde uvnitř snad radost bublá, aspoň v to doufám. My jsme si došli pro vršek kolem desáté za silné podpory uragánu, který nás chvílemi odhodil stejně lehce jako bychom byli pouhý papírek. Přesto den byl vymalovaný do krásy a Himálaj z tohoto šesti a půl tisícového pahrbku je výjimečný. Nádherně situovaný kopec a vděčný pro každého kdo se z něho mohl podívat. Ten pohled se nikdy nezají. Dokonce, i když jsem na něm stál potřetí, tak pokaždé je to podívaná s velkým P. Nicméně dlouho jsme se v nárazovém, chvílemi 100 kilometrovém vichru nekochali. Již o dvě hodiny později a o více než patnáct set metru níž popíjíme v Khare pivko San Miguel. Aklimatizace je u konce, večer přijde náš jediný nosič a jdeme pod stěnu Chamlangu, kvůli kterému jsme celé to divadlo dělali. Tedy až zítra, kdy znovu přelezeme sedlo Mara La a sklouzneme do krásného údolí zvlněných luk, zurčícího potoka obehnaného hradbou štítů. Tam je náš Base camp, kde nebude živáčka, krom nás dvou a úžasné stěny Chamlangu. Ta nás láká a zároveň bere ve spánku klid. Tak se uvidí v nejbližších dnech, které představy se nakonec vyplní. Čili expedice už má své jméno a to Expedice Chamlang Nepal 2019.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část šestá
Bubák Chamlang
To je poslední pozdrav z lidské výspy, neboli Khare. Od teď už jen on the road...  a jdeme ztrestat toho bubáka Chamlanga, který díky tomu, že ho nevidíme, stále roste v hlavě do obludných rozměrů. Jakmile už bude na dosah, bude to lepší...

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část sedmá
V krvavé lázni zapadajícího slunce
Dnes jsme opět přešli sedlo Mera La a chvilku klesali ke klikatící se říčce, která krájí údolí Hunku na dvě strany. A to vše jen proto, abychom pak jak pošahanci podél ní znovu stoupali vzhůru, až k místu našeho BC pod Chamlangem. Teď jsme zde na malebné louce s potokem, nikde nikdo, jen my dva a bílý obři nad námi.  Nyní nezbývá, než čekat na přízeň počasí abychom mohli vyrazit na zteč. V podvečer už stany stály, my byli zalezlí ve spacákách, véča byla v žaludku a stěna se předvedla ve své plné rozvernosti, kdy se bez ostychu začala koupat v krvavé lázni zapadajícího slunce. Nadhera!

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část osmá
Čekání na přízeň božstev
Čekáme na póčo, které se v úterý snad umravní. Do té doby vyplňujeme čas různými úkoly, které jsou více méně trochu vynucené. Třeba chodíme, jak teplý bratři, po okolních hrudkách, přičemž každá z nich je větší než Elbrus. Večer zalezeme, každý do svého bivakovacího pidi stanu a ještě si chvilku přes tenké stěny vyprávíme pohádky z tisíc a jedné noci. Já si pak čtu do příchodu vysvobozujícího spánku a Hook poslouchá na MPtrojce zlatého Káju a Holky z naší skolky. Svým způsobem náramný klídek a pohoda bez lidí a bez rozptylovadel civilizace. Přesto spánek je neklidný, zatížený nadcházejícími dny, jenž pohodě budou na světelné roky vzdálené.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část devátá
Varážíme!!!
Vyrážíme! Dny čekání jsou u konce. Nevím, jestli se dá mluvit o vyloženě bujaré radosti s ohledem k nadcházejícím dnům. Víme dobře,co nás čeká za peklo, plus další nechtěná překvapení o která rozhodně nebude nouze. Přesto tam s jistotou budou. Však u kroku, kde před každým novým visí otázka, lze to vůbec provést, ani nic jiného nemůžeme čekat. Nicméně již pro zodpovězené jsme sem ani jeden z nás neletěli. A právě kvůli tomu neznámému jsme zde, pod SZ stěnou Chamlangu, která svoji surovou lhostejnosti na nás z výšin shlíží. Presto všechno naše srdce, k té "necitě" vzplanulo. Konec přešlapování, jdeme si pro odpověď. Prosím ... držte palce.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část desátá
Zítra zas o kus dál
Dnešní ranní nástup do stěny byl hodně tvrdý. Špatný sníh a drolivá skála. Však po několika hodinách se povedlo zlomit protivenství a otočit klíčem k průstupu. Tím je první problém vyřešen, lezeme dál. Nakonec jsme v podvečer udělali na docela vzdušném místě malou plošinu, skrytou pod skalním převisem, kde snad budeme lépe chráněni před pádem kamenů a ledových nazdárků. Zítra zas o kus dál!

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část jedenáctá
One way 
Sobotní úsvit byl ve znamení chladivého vichru, který metal s brutalitou zmrazky celou stěnou. Pak se utišil a začali jsme lézt. Čekaly nás dva nepříjemné skalní prahy a ledové pole. Celý tento cirkus ledu a skály jsme prolezli v pozdním odpoledni.Teď ležíme v sérakové díře, podobné tlamě žraloka před sklapnutím, kde máme druhý bivak. Zítra nás čeká velký boj. Musíme prolézt plisované sněhové varhany, které padají od vrcholových skal do poloviny stěny. Teď se láme chleba. Už z tohoto místa je téměř nemožný slanit nazpět. Jestli zítra dolezeme tam kam hodláme, je pak už jen "one way". A to přes vršek.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část dvanáctá
Co přinese zítřek
Jsme pod vrcholovou hlavou a máme třetí bivak. Je hodně na prd, ale lepší než "drátem do oka". Dnešek byl masakr....uvidíme co přinese zítřek.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část třináctá
Na vršku
Vylezeno!!!! Prostoupili jsme jako první SZ stěnu Chamlangu. Máme bivak pár desítek metrů od vršku. Jsme utahaný, došlo jídlo a zítra mažeme přes JV hřeben dolů. Díky všem co drželi palce.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část čtrnáctá
Sestup
Ráno bylo chladivé a větrné. Však výhled bohů. Kolem 10:00 jsme přešli vrchol a dál se spouštěli po jižním hřebenu. Pak nás uvěznila mlha, vichr a drobné sněžení na takovém smutném bidýlku. Tady budeme mít další bivak, teď už jen o vodě. Chamlang se chce s námi ještě trochu pomazlit. Zítra, dá-li všemohoucí, slezeme na louku.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část patnáctá
Třetí den bez jídla
Hora si nás stále drží a jsme v její moci. Povedlo se nám slézt ostrý hřeben a dostat se na ledovec. Tady nás chytla mlha. To značí další bivak. Třetí den bez jídla. Máme toho už dost.

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část šestnáctá
Zase žijeme
Tak po 8 dnech jsme konečně dole. Zázrak, radost z obyčejných věcí, jako je louka, tekoucí říčka, teplo. Jsme zmordovaný, ale šťastný. Žijeme! Povedla se světová pecka, která nese pracovní název UFOline. :)

Zápisník z expedice Chamlang Nepál 2019 - část šestnáctá
Klidný spánek
Tak jsem musel ještě včera v tom zřízeném stavu běžet z BC šest hodin, přes 5500 metrové sedlo do Khare. Jelikož jsme měli v BC už jen jedno jídlo pro oba. Po třech dnech předchozího půstu, dost velká bída, že? No a Hook byl hotovson, tak jsem šel. :) Dnes konečně byl spánek beze strachu, neměl jsem zmrzlý mokrý spacák a navíc k tomu jsem spal na rovné zemi. Teď čekám až dorazí Hook a v mezičase umeju ze sebe 14-ti denní nános hnusu. Všechny otvory vyblištím než se vydáme do civilizace. :)
Poznámka: Už dorazil i Hook pěkný kluk a dále do Lukly budeme pokračovat už zase bok po boku… 
Maara a Hook