20 NEJ Marka Holečka!

Když jsem se začal zamýšlet nad odpovědí, kde na začátku slovního spojení vždy stojí shodná tři písmenka NEJ, tak trochu jsem se opotil. Je to absolutní výraz, vyjadřující něco hraničního, jak v dobrém, tak i pro opačný případ. A přiznám se, zavání mi to floskulí, kterou jsem trápen pokaždé novináři při rozhovorech, když se vrátím z expedice. Nenávidím to, ale rozumím tomu. Vždyť nejlépe se prodává nejlepší zážitek a ještě o řád lépe nejstrašnější okamžik. Otázkou zůstává: Stál jsem někdy na tomto prahu? Upřímně doufám, že v tom kladném znaménku ještě nikoli a nechávám si tam stále otevřené vrátka, pro další „nejparádičky“. A ten protipól se strašáky raději vytahovat nebudu a nechám si je ho jen pro sebe. Takže půjdu cestou, kde si vystačím z méně blyštivými přívlastky, ale rozhodně o řád bližší mému srdci.

Nejkrásnější den si představuju…
V obecná rovině platí myšlenka, které se i já držím jak „bobek“ košile. Parádních dní je tolik, kolik si jich uděláš. Nedají se předplatit, dají se prožít, ale dost často se prošustrují. Přesto se do nich stále tlačím, jelikož čas na modré planetě je pro každého z nás vymezen a já nevím, který den bude ten poslední. Takže vidina, že nový den bude super, je lehčí určitě pro žití a ono to někdy při lehkém kopnutí dopředu, jednoduše klouzne. Čili je to tam.

Nejkrásnější květina
Vůbec nic nezkazím, pokud uteču z říše květeny a označím voňavou a krásnou květinou ženu. Za prvé, dá se s ní jít na véču, ale také pomazlit. Což mi představivost daleko lépe nastartuje, než stvol, pestík a okvětí a tudíž je mi přirozeně i bližší.

Největší trapas
Ani si nevzpomínám z celé té plejády, který bych vypíchl. Snad je to tím, že život mám seskládaný z různé škály „trapáren“, které dokáži zdatně vytvářet i přijímat a naučil jsem se s tím žít. Jak to vnímá okolí, je již na něm a je mi to upřímně jedno.

Nejoblíbenější jídlo
Bude to momentální v žaludku. Jsem vybíravý a nepošlu tam nic, co mi nechutí. Pokud si teď rychle vyberu, tak mám momentálně čistě vegetariánské choutky, který jistě uspokojí krvavý beef steak. Kravka spapá travku a já kravku. Status quo je zachováno.

Nejpreferovanější víno
Malebec z Mendozy, protože pokaždé když se ho napiju, otevře se mi krásný obraz zelenající krajiny, na jehož horizontu se zvedají zasněžené Andy, v žhavém a sálajícím slunci. K tomu polonahé seňority v krátkých sukních a pohoda ospalé Argentiny.

Nejdelší cesta
Bude na onen svět, protože tu jsem ještě neabsolvoval a jestli je to tam někde nahoře v nebesích, tak to zároveň bude i nejvýš, co jsem kdy vylezl. Pokud tedy nepůjdu do pekla k pekelníkům, což je spíše pravděpodobnější.

Nejkratší dovolená, na které se odpočinu
Už dvacet let dovolenou nepěstuji. Udělám si za dobře v podstatě vždy, když potřebuji. Následná délka mého lelkování, je pak čistě závislá na vysychajícím bankovním účtu.

Nejromantičtější místo
Není… Respektive není jen jedno, ale zase tolik, kolik naše oči snesou.

Nejtěžší otázka, kterou si kladu, je
Být či nebýt…, toť velká otázka. Ten zbytek zvládám.

Nejzásadnější pravidlo slušného chování je pro mě
Slušně se chovat, anebo se snažit vyhnout místům, kde se to dodržet jednoduše nedá.

Nejoptimističtější knížka proti chmurům je
Vždy mě rozesměje a potěší jakákoliv ze života zvěrolékaře James Herriota. Popisuje se v něm starý Skotský venkov, kde peripetie zvěrolékaře naráží na osudy lidí ve zvlněné Yorkshirské pahorkatině, včetně trablů s jejich hospodářskými, či domácími mazlíčky. Je to tak naivisticky blbý, milý a odpovídající mé duši.

Nejkrásnější herec/herečka
Použiji slova z filmu od Věry Chytilové „hov… herečka, kur….je to“. Neboli odpověď za D: „Nevím, nemohu posoudit, podle jakých parametrů mám posuzovat.“ Herečky a herci, se střídají jak roční období. Například vzpomenete si na nějakého slavného herce z antického Řecka. Já tedy ne. A současná aktuálnost hereckých celebrit v křivce času stejně vybledne jako jejich, i když se nám to nezdá. Ale toho čeho si cením na divadelním, či filmovém kumštu je, když někdo dokáže napsat nadčasový děj, k tomu se vytvoří kvalitní scénář, který je nakonec umocněn dramaturgií a tak dále. Pak oživnou postavy, které mají přes staletí stále aktuálnost ve sdělení. Následně na hercích už pak leží tíha, aby kvalitu podpořili a blýskli se v ní, ale hlavně, aby podstatu nepodělaly.

Nejmilejší muzika
Od klasické vážné hudby, na které jsem vyrostl k rokovým a beatovým dědouškům. Hudební scéna posledních třiceti let jde mimo mě.

Nejlepší kamarád/ka pro mě znamená
Ze zištných důvodů ten, či ta, jenž mi něco dokáže ze sebe něco dát a je mi v této přítomnosti fajn.

Největší zážitek
Teprve jsem v netrpělivém očekávání. Tak snad nějaký dorazí.

Člověk, který mě nejvíc inspiruje
Zabalit odpověď do jediného jména, by bylo pro mě stejně hloupé, jak se zbavit barevnosti či škály chutí. Výběr je široký podle úhlu zaměření a i tak, nikdy na špičce jehly nestojí jen jeden.

Nejvyšší hora, na kterou jsem vylezl
Každá lokalita má své kouzlo a tak si vyberu přímo z pod-podnosu, kde žiji, neboli Petřínskou rozhlednu. Je z ní krásný výhled na matičku věžatou a než z Újezdu k ní přes rozkvetlé jabloňové sady došlapu, tak si vskutku zachroptím.

Dárek, který mě nejvíc překvapil
Více méně se opakuje každoročně. Má maminka a předesílám zároveň úžasná žena, má bohužel jednu malinkatou obsesi a to dávat mi pod vánoční stromeček voňavku. Přestože pokaždé marně doufám a prosím ježíška, aby mě tentokrát takového štěstí ušetřil. Bez vyslyšení, jsou tam ty opičí čůránky pokaždé. Takže asi jedna malá a téměř bezvýznamná věc, ve kterých se s maminkou do té nejdelší smrti neshodneme.

Nejšílenější nápad mého života
Zatím tajím, ale určitě nakonec budete všichni s vyvalenými očisky čubrnět… O tom jsem bezpečně přesvědčen.

Největší útrata, kterou jsem zaplatil
Nikomu nic nedám, ale pokud pozvete, tak se nechám.