Jaká musí být žena vašich snů?
Psát z chlapského pohledu něco o ženách a do dámského časopisu je jednoduše adrenalin. Je to stejné, jako dávat krokodýlovi hlavu do chřtánu, kde číhají desítky ostrých zubů a přitom tvrdit, že „morda“ nikdy nesklapne. Prostě najít průnik Venuše a Marsu je od pradávna oříšek, o jehož rozlousknutí se snažilo každé pokolení. Úspěchy a neúspěchy, jednoho či druhého tábora v čase devalvují a pozbývají obecné platnosti. Na čem jediném se shodneme, je vzájemná potřeba při „tvorbě“ dětí. Vše ostatní je již úhel pohledu a zkušeností dotyčného. 
Takže odpověď na otázku mé kamarádky Aleny Němečkové redaktorky časopisu VLASTA, můžete najít zde…
Jak si vybírám, vybíráme ženy?!
Půjdu odzadu. Jsem přesvědčený, že ať si myslí naše testosteronová ješitnost cokoliv… Jako například, že jsme lovci a Bůh ví co ještě, tak nakonec žena je ta, která stiskne spoušť. Jinými slovy, my vědomky či nevědomky předvedeme taneček samečka, který si načechrává peří a pak čekáme, zda to zabere či nikoliv. 
Jednoduše svým konáním vzbuzujeme pozornost, kterou náš protějšek vstřebává. Následně je vystaven verdikt, pro jaké účely jsme předurčeni: Zda budeme přidělávat poličky, kupovat kožichy, vozit děti na tréninky, … , nebo jsme přizváni jen tak, pro zábavu.
Ale teď k meritu otázky: Co u vás dívek, žen, dam hledáme? 
Pravdou je, že obecná platnost pro takové rozhodování není, jelikož každý z mužského tábora má jiné oči, ušiska, senzitivitu a tak dále. Půjdu tedy cestou mně nejbližší.
Jak já tedy hledím na ten něžný svět oblých tvarů, ladných pohybů, feromonů, které vábí a zaslepují…
Takže ať o dané dotyčné předcházejí kladné „anotace“ či nikoliv, prvotní vizuální orientace ledacos napoví. 
Krása fyzická, vkus s elegancí, pohyb, gesta, mimika, mluva a její obsah, vůně. Dobře vím, že stále valná většina osobnosti je ještě schována někde v mlze, ale teď mluvím jen o těch prvotních vjemech. Jsou to vlastně jen takové střípky, přesto když něco hapruje při prvním takovém kontaktu, tak těžko se to následně dá něčím dohnat.
Pro uklidnění… Jedno pravidlo tvrdí, že pro každého na tomto světě roste ten správný protějšek párů očí. Jenom ho najít. 
Takže, když jdu po ulici, a to mohu přirovnat k procházce galerií v Louvru, tak některé obrazy míjím bez povšimnutí a jiné mně zaujmou. Možná ještě zcela jinak. Protože lezu po horách, tak si dovolím takové přirovnání, kde lze vysledovat jistou paralelu. Proměnou si dosaďte již sami.
Můj výběr mezi vrcholy probíhá asi takto. Zadívám se na „tu“ horu a buď proběhne elektrizující impuls, nebo ne. Pokud ano, posouvám svůj hledáček dál. A teď mi odpusťte tu lehkou impertinenci - zjistím si kdy, kdo a kolikrát na vršku byl… Případně ještě jakou cestou se tam dostal. Následně udělám sčot informací a znovu si položím základní otázku, zda je ten či onen přelud stále tak éterický. 
Pokud ano, nastává proces logistiky a vedení útoku. Neboli, pro zážitky je nachystáno. Výsledky mohou být pak různé, ale zásadní přešlap by neměl nastat. Jinak jde doslova a do písmene o …
No přeci o život. :-)
Mára