Koh-e-Uparisina (6,260m), Northwest Pillar
For the second stage of our three-part DEVOLD Triple North Walls expedition, Jan Doudlebsky and I visited the Hindu Kush. We were inspired by an old book of photos from the 1965 Czechoslovak Uparisina expedition; as a boy I went to this book, dreaming of adventures. The dream came true in September. We rented a car with driver in Kabul and drove for three days to Ishmurch, showing our Ministry of Tourism permit at three police and military checkpoints en route. (The permit was arranged by three friends who work for an aid organization building schools and wells and who accompanied us to the mountains.) In Ishmurch we hired porters and after two days walk reached base camp near the head of the Ishmurch Valley.
Our plan was a new route on the north face of Koh-e-Uparisina, which dominates the valley. Our chosen line began with a steep ice gully and featured a serac barrier at one-third height. It appeared we could turn this barrier on the left via a rock pillar splitting the face. In its upper section this pillar became a sharp snow arête leading to the summit ridge. On the 11th we erected our tent atop a giant boulder and awaited a spell of good weather. On the 13th we climbed the initial 40m of vertical ice into the gully, moving fast to minimize the icefall risk from seracs that threaten the entire lower wall. But the ice was brittle and our progress not as fast as we would like. The terrain was 70°, with several steeper sections. In the evening we reached the rock pillar and dug out a ledge for our bivouac sack. That night ice avalanches fell past the ledge, cutting off retreat. The only sensible escape became upward.
September 14: We continued up the pillar on thin, brittle ice and before dusk erected our bivouac sack on another small platform. The next day we climbed to the end of the rock and started up the exposed snow arête. The face steepened, and at midday we tunneled through the cornice to reach the summit ridge. Following the crest for 120m, passing one awkward step, we arrived at the main summit. We followed the endless west ridge down. At 6,000m we cut a platform in the snow for the night. It was cold, but there were superb views over China, Pakistan, Tajikistan, and many Afghan mountains farther west. The next day we descended to the end of the ridge, then rappelled 250m down a rocky pillar to reach the glacier. That night we regained our tent, completing the round trip in 82 hours of alpine-style climbing, and the next day arrived at base camp. We called our route on the northwest pillar Sweet '65 (1,600m, WI 5,70°), as a tribute to our brave countrymen who first summited the peak.
Marek Holecek, Czech Republic
Článek pro American Alpine Journal 2009 - česká verze…
Letos jsem spolu s Honzou Doudlebským odjeli na tři výpravy do asijských velehor. Naše expedice DEVOLD Triple North Walls měla od začátku společného jmenovatele a to pokusit se vylézt novou cestu v alpským stylu a jak z názvu vypovídá tak severní stěnou. Záměrně jsem si vybrali tři různé pohoří, jelikož každé má svoje specifické klima a v neposlední řadě i v charakteru lezení se znatelně vzájemně liší. Sečtený čas, který nám zabrala doprava, čekání na povolení, nebeské požehnání v podobě počasí včetně samotné lezení na kopce, bylo 99 dní. Úsměvným momentem této akce zůstává fakt, že samotného lezení jsme si užili pouze 9 dní.
Afganistan – Uparisina
Rozhodnutí a motivace pro Hindúkuš a kopec Uparisína, byl na základě fotografické knížky, která byla pořízena při Československé expedici roku 1965. Jako malý jsem si knihou listoval a snil o budoucím dobrodružství. Letos se sen stal skutečností a do údolí Ismurch jsem dorazil s Honzou 8. září. Z Base Campu vyrážíme přes táhlý ledovec přímo pod dominantní severní stěnu, která je vidět už při vstupu do údolí. Vybrali jsme si jasnou přírodní linii začínající strmým ledovým žlabem, který je předělen v první třetině vysutými séraky. Malý oblouk do leva obchází tuto bariéru a pokračuje v skalní pilíř dělící opticky kopec na dvě části. V horním úseku se skála mění v ostrou sněhovou korouhev táhnoucí se až na hřeben.
11.9.Stavíme na obřím šutru stan a čekáme na dobré počasí.
12.9.Nalézáme přes 40metrový kolmý led do prvního ledového žlabu. Snažíme se rychle přelézt tento spodní úsek a vyhnout se tak nebezpečí případnému pádu séraků. Ovšem přemrzlý led se štípe a zpomaluje náš postup. Sklon se pohybuje kolem 70° a s místy i strmějšími úseky. K večeru dolézáme ke skalnímu pilíři, kde děláme plošinku pro bivakovací vak. Přes noc proletí pár metrů od nás několik ledových lavin. Stěna, která do této chvíle nevykazovala žádnou větší aktivitu se dala do pohybu. Měli jsme odřízlou cestu nazpět a jediná rozumná varianta byl směr vzhůru.
13.9.Ráno pokračujeme podél pilíře. Lezení je namáhavý převážně po ledu, který špatně drží a štípe se. Těsně před setměním stavíme na malé skalní poličce bivak. Za námi je třičtvrtě výstupové trasy. Citelně se ochlazuje.
14.9.Pokračujeme ve výstupu až tam, kde končí skála a přechází do exponované ledové hrany končící hřebenovou převějí. Sklon ledofirnu se výrazně napřímí. Kolem dvanácté prosekáváme převěj a stojíme na velice ostrém hřebenu. Po 120 metrech s nepříjemným skalním výšvihem vylézáme na hlavní vrchol. Díváme se na tenounký téměř nekonečným hřebenem. V šest hodin stále ve výšce kolem šesti tisíc upravujeme sněhovou plošinu a uleháme na ni. Počasí je mrazivé s úžasnou viditelností jak do Číny, Pákistánu, Tádžikistánu, tak i do vnitrozemí Afghánistánu.
15.9.Od rána do 13 hodiny slézáme až nakonec hřebene odkud musíme začít slaňovat. Musíme slanit 250 metrů přes skalní pilíř až k vrchnímu ledovci, odkud už scházíme k našemu stanu.
16.9.Návrat do BC. Cestu jsme pojmenovali jako vzpomínku a poklonu klukům, kteří roku 1965 vystoupili jako první na tento vršek.
Afganistan / Hindukush / Ishmurch valley / Kohe Uparisina 6 260 m – new route Swee 65' - ,NW pillar, WI 5, 70°, 1 600 m, 82 hours, alpine style, Marek Holeček - Jan Doudlebský, 15.–16. September 2008
