Huandoy zdolali na počest tragické expedice Peru 1970
Třicetiletý vrchlabský horolezec Radek Groh se nedávno vrátil z úspěšné miniexpedice v Peru. Společně s Markem Holečkem se jim v Andách podařilo zdolat prvovýstupem 6360 m vysoký vrchol Huandoy.
Proč jste si vybrali právě tuto horu?
V květnu příštího roku tomu bude přesně 50 let, kdy na úpatí Huascaránu obří lavina ledu a kamení ukončila sny 13 kluků z československé expedice Peru 1970. Kluci odjeli s cílem vytyčit v tamních horách několik prvovýstupů. Tragické řízení osudu je o tuto možnost připravilo. S Markem Holečkem jsme odjížděli do Peru s přáním pokusit se v jejich práci pokračovat. Severní Huandoy představuje majestátní dominantu oblasti. Naše linie, kterou jsme na počest tragické expedice pojmenovali Boys 1970, elegantně swinguje Huandoyskou stěnou.
Jak obtížná stěna to byla?
Výstup stěnou severního Huandoy představoval kombinaci delikátního skalního lezení v nepříliš kompaktní skále. Následovalo firnové pole, které vystřídaly strmé, ale zato krásné zaledněné pasáže. Prostě paráda! Nejnáročnější bylo překonat první skalní bariéru, která byla navíc neustále bombardována padajícím kamením. Tam Mára (Marek Holeček -pozn. red.) předvedl, proč patří mezi světovou alpinistickou elitu. V rychlém tempu dokázal prostoupit obtížnou skalní bariéru a vybojovat tak pověstný klíč ke stěně!
Co nadmořská výška?
Byli jsme slušně aklimatizovaný, tak nadmořská výška nám větší problém nedělala.
V Peru jste měli filmařské povinnosti.
Naším velkým cílem je připravit k 50. výročí tragédie expedice Peru 1970 dokumentární film. Chceme jím vzpomenout na kluky, kteří zůstali pod Huascaránem, a rovněž zapamatovat jejich peruánské dobrodružství až do osudného okamžiku. Zároveň chceme vyprávět příběh cesty Boys 1970. Režie filmu se ujal Tomáš Galásek, přední český sportovní dokumentarista, scénaristou je Libor Dušek, výborný kulturní antropolog. Z Peru jsme přivezli množství filmového materiálu. Kromě stěny Huandoy a horských oblastí Kordiller jsme natáčeli i v tropických deštných pralesích, rybářských osadách na březích Pacifiku, bohem zapomenutých těžařských oblastech a zachytili lesk i bídu Limy. Aktuálně nás čeká další natáčení, tentokrát na Hruboskalsku a v Jizerských horách. Jsem přesvědčen, že se diváci mají opravdu na co těšit.
Lezete se zkušenějšími lezci Markem Holečkem, Jindřichem Hudečkem či Michalem Brunnerem. Je to pro Vás obrovská výhoda.
Možnosti lézt s nimi si opravdu velmi cením. Pozorovat jejich precizní lezeckou práci, umění "bejt tvrdej, když jde do tuhýho" a nadšení, se kterým lezou, je pro mě obrovská inspirace.
Proč si vybrali právě Vás? Jste spolehlivý parťák?
Sám nevím....je mi porád zima a mám hlad.
Před rokem jste vystoupil na Nanga Parbat. O té hoře jste určitě hodně četl. Co jste prožíval na vrcholu?
Nanga Parbat je legenda.....hora hor! Od chvíle, kdy jsem jako kluk četl fenomenální knížku Arnošta Černíka Trůny bohů, přál jsem si podívat se nahoru. Loni to dopadlo a já jsem za to hoře a kamarádům, se kterými jsem tam byl, moc vděčný! Vrcholový den byl krásný, rád na to vzpomínám.
Na co jste na vrcholu myslel?
Těšil jsem se, až se vrátím do Krkonoš a s přítelkyní půjdeme na výlet na Kotel.
Ve Vrchlabí jste začínal s atletikou. Co vám pro nynější výkony dala?
Hrozně moc. Je o drilu, vůli, schopnosti snášet bolest a zároveň dovednosti vydolovat ze sebe v tu správnou chvíli maximum. To vše jsou vlastnosti, které mají v horách cenu zlata.
Média poměrně často užívají slovní spojení, že horolezec "horu pokořil". Měl jste někdy i vy tento pocit?
Pokořit horu....to je absurdní. Člověk je proti ní nicotný. Zvláště Huandoy nám neustále zcela jasně demonstroval, že má ve svém arzenálu nespočet zbraní, kterými dokáže ve vteřině utnout naše pachtění.
Co lezeckého chystáte v blízké budoucnosti?
Aktuálně je mým největším cílem návrat do Patagonie. Tam se chceme společně s Jindrou Hudečkem  a Michalem Brunnerem pokusit o zimní výstup na legendární Cerro Torre.