Tak paráda, konečně v Lukle, v království bez krále
PRAHA Loni v červenci spolu se Zdeňkem Hákem jako první člověk na světě vylezl na nepálskou skálu Gašerbrum I nejobtížnější stěnou. Nejlepší český horolezec Marek Holeček miluje zdolávání hor a rád leze někam, kde ještě nikdo nebyl. V prosinci pořádal výpravu po Antarktidě, měsíc po té lezl po skalách v Thajsku. Nyní přináší exkluzivní výpověď z výpravy do Nepálu.
Náraz a pak tupá rána do hlavy. Okamžitě otevírám vyděšené oči, uvězněné předchozí únavou ve sladkém spánku a chytám tvář, trápenou bolestí. Doprčic, co to mělo být?Mžourám a vůbec se neorientuji v nabízeném obrazu. Přede mnou se třese řada hlav v rourovitém natřásadle a jsou pěkně uspořádané za sebou, jako brambory v řádku. Souhlasím, dost divné. Ke všemu se přidává neznámá síla táhnoucí mě dopředu za nepříjemného doprovodu dunění odněkud zvenčí.
Snažím se co nejrychleji zarazit pohyb rukou o protější sedadlo. Hluk sílí téměř do nesnesitelna, přesto mávnutím proutku najednou vše stojí. I venkovní lomoz pozvolna klesá a ve stejný okamžik i záda nazpět dopadají do opěradla.
Dobrý, tak to nebyl soudný den, prolétne mi hlavou. Zvědavě brousím pohledem skrze malinkaté okénko ven. Tak paráda, konečně v Lukle.
Nicméně postupně. Krom boule na hlavě, dvou dnů čekání na letišti v Káthmándú, než počasí dohraje svoji škodolibou hru, a zaplacení hromady peněz úřadům, za různá povolení k treku či lezení, zatím žádné výraznější ztráty.
Tím neříkám, že bych královské město, prodchnuté asijským mumrajem, neměl rád. Však kvůli němu samotnému bych určitě půl světa neletěl. To dá rozum.
Ale teď již šlapu po kamenech seskládaných do chodníčku nad přistávací plochou a vychutnávám si znatelně řidšího chladivého vzduchu. Prostě chroptím pod tíhou batohů jak čuník. Avšak duše je šťastná, jelikož srdce centrálního Himaláje mě vítá a já ho vidím opětovně tlouct.
Přiletěli se mnou i mí dva kámoši Pavel Hodek „Hoďas“ a Lukáš Bejček, řečený prostě „Býček“. Oba dva jsou mimochodem hlavní píšťalky naší hokejové extraligy. Zároveň prý obětí mých zvrhlých choutek obkroužit po svých celou centrální část kopčisek kolem Everestu.
Samo sebou, jak jinak, než v časovém presu. Zhodnotili to tak, že jsem magor. Však o tom už prý věděli i předtím, takže nic nového pod sluncem.
Druhá část výpravy, bude již čistě lezecká, neboli kluci po tortuře odletí a naopak doplachtí Zdenda „Háček“ Hák. Tím ale již hodně předbíhám. Takže pojďme pozvolna stoupat údolími malebného Himálaje vzhůru až tam ke hvězdám.
