Holeček a Petreček stoupají Rupálskou stěnou „hory zabijáka“. Jsou v 6 000 metrech nad mořem
Horolezecká expedice, kterou tvoří Marek Holeček a Tomáš Petreček, se propracovává na vrchol himalájské osmitisícovky Nanga Parbat. Češi lezou tradičním alpským způsobem bez použití kyslíkových přístrojů či fixních lan.
Výprava dosáhla výšky 6 000 metrů nad mořem. „Mají za sebou 10 hodin náročného lezení, lehce jim sněží. Jsou unavení, ale zatím v pohodě,“ uvedla Klára Janíková, která je s horolezci v kontaktu.
Nevyzpytatelné počasí expedici už jednou přinutilo vrátit se z Rupálské stěny. Tu se Češi pokoušejí zdolat novou cestou.
„Kluci se museli vrátit, protože se zase pokazilo počasí. Znova vyrazili dnes. Když to půjde dobře, měli by být 2. září už na druhé straně hory pod Diamirskou stěnou,“ popsala Janíková v pondělí 27. srpna.
Masiv, který je ve světě známý pod pakistánským názvem Nanga Parbat, má mezi himalájskými osmitisícovkami výjimečné postavení. Hora se tyčí osaměle a její svahy jsou vyhlášené nevypočitatelným počasím. „Vše se stále dramaticky mění. Naprosto rozdílná nasněženost umocněná vichrem, či diktát slunečních paprsků si vytváří své kombinace, balící kopec pokaždé do jiného hávu. Nejhorší je, že na těch pět tisíc metrů zdi (Rupálská stěna, pozn. red.) je několik klimatických rozdílů. Tudíž téměř nikdy, nemůže nastat ideální stav,“ popsal podmínky na Nanga Parbat pro server Lidovky.cz Marek Holeček.
„V jedné chvíli je lepší horní pasáž, ale dole na prd, vzápětí naopak. Nyní je spodní část téměř beze sněhu. Tím se pravá část Rupálského amfiteátru, stala naprosto nepředvídatelnou mrchou. Pořád tam sviští vagóny sněhu, bez jakékoliv jízdního řádu, ať přes den, tak i v noci. Může to být z drobného sněžení na vršku, který teď nic nezadrží a hned bílý náklad si to metelí dolů ledovou skluzavkou. Nebo zlověstně visící séraky nad první třetinou srázů, se zbavují díky teplu svých mnohatunových miminek. Bezpečnější na oko je nyní levá část, směrem od cesty Yankeeů (narážka na cestu americké expedice, pozn. red.). Nakonec výběr proběhl následovně. Z první jmenované části stěny, jsem „pokáklej“ až za ušima. Tam prostě ne. Krom jiného není, jediná přírodní linie, vedoucí až k vršku, která momentálně je lezitelná. Tu jenž jsem měl připravenou, je s konfrontací nynějšího stavu, naprosto neproveditelná. Znamenalo by to hrát ruskou ruletu v opačném gardu. Jedna komůrka je prázdná, ostatní mají připravenou smrtonosnou dávku,“ dodal ze základního tábora pro Lidovky.cz Holeček.