Ve znamení výpadku rozumu
Minulý rok spolu Marek Holeček a Zdeněk Hák vylezli prvovýstupem jihozápadní stěnu Gasherbruu I, teď zvládli další. Tentokrát v nepálském Himaláji dobyli vrvhol Kyazo Ri (6186 m n.m.)
Káthmándú/Praha Tři týdny strávil Holeček přelézáním vysokých sedel kvůli aklimatizaci, naopak Hák se k němu přidal teprve dva dny před cestou na vrchol Kyajo Ri, kterou nikdo jiný před nimi západní ani východní stěnou nezdolal. "Sám sobě jsem si připomínal sušenou tresku, s vypoulenými očisky. Samotná psychika tápala v temnotách, přičemž marně hledala oporu, znovu nakopnout motor a pádit dobrovolně vstříc ještě horšímu devastačnímu podniku" uvedl pro Lidové noviny třiačtyřicetiletý Holeček. "Hook (Hák) měl sice dva dny chůže přede mnou náskok, ale zároveň nulovou aklimatizaci. Tím se skóre vyrovnávalo. Já byl hotovej z celkového opotřebení a on se zatím motal jak po flámu z nedostatku kyslíku," popsal Holeček start výstupu.
Holeček se pokoušel Kyajo Ri zdolat minulý rok se slovenským lezcem Jánem Smolněm, kvůli zdravotním indispozicím druhého jmenovaného však museli z hory slézt ještě před vrcholem. Nenechal se však odradit a přemluvil Háka, aby po úspěšném pokoření vrcholu Gasherbrum I. spolu zdolali i tento prvovýstup. Nemohli však jít stejnou cestou jako Holeček se Smoleněm loni. "Původní cesta z minulého roku byla neprůchozí, jelikož byly naprosto odlišné sněhové podmínky.Prostě ten nahoře málo sněžil. Nástupové suťovisko je torturou, protože se vše hýbe jak na přesýpací duně. Naštěstí mráz uvěznil veškerý pohyb. Volba výstupu na konec padla na járek v levější části pyramidy. Chyběly tam sice kousky sněhového propojení, ale vybírejte z ještě větší bídy," popisoval Holeček počáteční obtíže cesty a o pět let mladším Hákem.
Cesta nahoru se nerodila lehce, protože Holeček trpěl silným kašlem. "Meli jsme toho dost. Forma nás už před léty opustila a zbyla jen chuť se zoufalstvím. Noční hodiny jsem sváděl zápas o vítěze v kašlání. Jsem přesvědčený, že i když proti mě nikdo nestál, tak jsem vyhrál. Jedno pravidlo tvrdí, pokud netrpíš, tak si nikdy nebyl v horách. Já jsem trpěl jak zvíře a to horší mělo ještě přijít," přiznal Holeček.
"Strmost terénu byla krutá. Střídal se firn s rozbitou a místy převislou skálou, k tomu tenká glazura ledu a místy vzduch, po kterém občas bylo nutné také rychle popolézt. Ruce v rukavicích na skále, po které stékala voda, hledaly zoufale chyty. Vše co jsem drapnul, nebo na to stoupnul, letělo do údolí. Připadal jsem si jak Mickey Mouse, který nad propastí mrská nožičkama a stále při tom visí ve vzduchu. Pupeční šňůra mezi mnou a Zdendou si volně plápolala s patnáctimetrovým průvěsem. Zdenda ve své podstatě pouštěl takového lidského draka. Až po několika nekonečných minutách jsem zasekl první cepín do bílé hmoty," popisoval nesnáze.
Všechny potíže však přebila závěrečná část trasy po hřebenu k vrcholu. "Okolo nás se rozprostřelo jen ostré a surové panorama hor. A pak to přišlo, vylezením až na vrchol je zaplněna do dějin alpinismu další stránka a nová linie na šestitisícový kopec, nese českou stopu s pracovním názvem Výpadek rozumu. Jednoduš bomba jarní sezóny v nepálském Himaláji!" uzavřel Holeček.
Nebyl by to on, kdyby se s vylezením na Kyazo Ri spokojil. V červenci se chystá vylézt nejtěžší stěnou osmitisícovku Nanga Parbat.
Jaroslav Šindelář
