Kyajo Ri 
Další parádní prvovýstup made by Mára & Háček
Když mi Martin Otta ukázal fotku západní stěny jisté nepálské šestitisícovky, zajiskřilo se Márovi Holečkovi v očích. A poté, co se od matadora českých horolezeckých expedic dozvěděl, že tou stěnou doposud nikdo neprostoupil, nebylo cesty zpět. Bylo cesty pouze kupředu – do Nepálu a potom vzhůru touto doposud panenskou vertikálou vstříc 6186 metrů vysokém vrcholu.
V roce 2017 skončil první pokus ústupem ze stěny kvůli zdravotním problémům spolulezce Jána Smoleně. Jak známe Máru – ten když se zakousne, tak se své hračky drží jako pit bull. Rok se s rokem sešel a ve stěně se ocitl znovu. Tentokrát spojil síly  s potomkem bájného Krakonoše, rokytnického rodáka Zdeňka „Háčka“ Háka. Akce s ním nemají zatím, zdá se, žádný háček –společně zvládli patrně nejvýznamnější himálajský výstup českého horolezectví, když loni prostoupili alpským stylem po nové cestě jihozápadní stěnu osmitisícového Gasherbrumu I. Teď se jim do cesty postavila sličná „šestka“ a opět byl kýžený vrchol……
Cesta k němu byla opět trnitá, ostatně pokud by nebyla, patrně by kluky vůbec nezajímala – více již Mára: „Hned první délka skalním koutem se vsazenou nudličkou ledu, jenž na konci někdo ukradl, dala jasnou výpověď, co nás čeká dál. Jednoduše boj o každou píď. Přitom nás čekalo dalších výškových, a to prosím nikoli lezeckých, jelikož těch je násobně víc, 1200 metrů. Kolem čtvrté dolézáme po ostrém hřebínku k místu, které jsem označil již v předchozím roce za Orlí hnízdo. Jedná se o malou plošinku a v té všudypřítomné strmosti zároveň o malý zázrak. Jelikož břit dělící západní stranu od východní připomíná skalpel, na který když sednete rozkrokem, tak hrozí, že se rozdělíte ve dví. Máme toho dost. Forma nás už před léty opustila a zbyla jen chuť se zoufalstvím. Nezbývá, než si s tím vystačit. S přicházejícím soumrakem se roztrhává oblačnost a ostré štíty kolem nás se koupou v posledních paprscích umírajícího slunce.“
Po bivaku a ranní čínské polévce z kuchyně restaurace „U Hooka“ přichází výstup úsekem pravdy – vrcholovou hlavou. Strmost stěny nabírá závratných dimenzí, cesta se proplétá strmými skalisky, po firnu a nebezpečném tenkém ledu ledabyle přimrzlému ke skále. Mára si prožil horké chvilky ve skalním koutu, který přecházel v horní části do firnu: „Připadal jsem si jako Mickey Mouse, který nad propastí mrská nožičkama a visí stále přitom ve vzduchu. Pupeční šňůra mezi mnou a Zdendou si volně plápolala v patnáctimetrovym průvěsu. Zdenda ve své podstatě pouštěl takového lidského draka. Několik nekonečných minut a zasekávám první cepín do bílé hmoty. Drží a já vypouštím nahromaděný vzduch ze svých plic. Jede se dál.“
Po fyzické a psychické prověrce v technicky obtížném mixovém terénu se nakonec Mára s Háčkem probojovali až k vrcholu, kde završili další skvělý alpinistický počin mezinárodního významu: „S přicházejícím podvečerem ukrajujeme poslední metry na hřebenu, který se bez viditelného přechodu vyloupl z kolmých srázů. Okolo nás se rozprostřelo ostré a surové panoráma hor. Tím je zaplněno do dějin alpinizmu další stránka a nová linie na šest tisíc-dvěstěmetrový kopec, nese českou stopu s pracovním názvem Výpadek rozumu či pro angličáky Lapse of Reason.
Po návratu jsem se kluků zeptal na tři otázky…….
Po Gasherbrumu I. je to váš druhý společný prvovýstup. V čem byly oba výstupy podobné a v čem se naopak lišily?
Mára: „Oba výstupy měly podobenství, že vedly na kopec, kam jsem lezl  s Hookem a jednalo se vždy o prvovýstup alpským stylem. No a rozdíl byl naprosto markantní, jelikož jeden vedl na pakistánský osmitisícový vršek v Karakoramu a druhý o dva kilometry nižší v nepálském Himaláji. A tím to končí, jelikož jsem tam vždy odevzdal maximum své dovednosti. Jednoduše lezení v horách je unikum, které nelze porovnávat běžnou optikou pro jiné sportovní odvětví. Takže shrnuto – říci o jednom výstupu, že byl těžší, nebo co já vím, z důvodů těch či oněch, bude vždy neobjektivní. Další rozdílnosti vypusťme, jelikož i pro další pokustóny, kteří se budou čistě snažit o totéž, může být vše jinak. To jsou hory, kde kouzlo a zrádnost jdou společně ruka v ruce. Samosebou historie přiřkne nějakému z výstupů své resumé, jelikož máme rádi strukturovanost či žebříčky. Však věřte, že jakožto přímý účastník nikdy nic takového nedělám. Přitom důvod je jednoduchý, já odpověď neznám….“
Háček: „Určitě největším rozdílem byla celková délka výstupu a nadmořská výška, ve které jsme se pohybovali. Na Gasherbrumu šlo o velmi dlouhý výstup s relativně krátkými „bouldery“, přičemž ten nejtěžší byl až na konci. Tady byla obtížnost více méně konstantní po celou dobu výstupu a nedala nám ani na jednu délku vydechnout. Na Gashi to byl ultramataton, tady rychlostně vytrvalostní trať, kterou jsme prolítli během pouhých dvou dnů. Obtížného lezení ale tady bylo na mě možná až moc.“
Nová cesta má název Výpadek rozumu. Jak jste se k tomu názvu dopracovali?
Mára: „Odpověď nejprve prověřím otázkou vám všem. Jak si definujeme své silné prožitky, kde emoce přetékají silou Niagárských vodopádů? Přičemž těch zážitků bylo nespočet a přesto jim musíme přiřadit symboličnost slov, aby čtenáře nebo posluchače okamžitě zaujal. Shrnuto, tak se zrodil i následný název „Výpadek rozumu“. Pokud zaujal, tak fajn. Další věc je, zda se za zmiňovaným „zaklínadlem“ pro vás ještě něco schovává. Však to si již posuďte sami.“
Háček: „Tak to přesně nevím. Název určitě vznikl v kavárně v Namche a pro mě vyjadřuje něco v tom smyslu, v jakých sněhovo-ledových podmínkách jsme se do výstupu pustili.“
Kombinace Mára a Háček se zdá být šťastná. Vsadíte zase někdy v budoucnu tiket na toto dvojčíslí? Probírali jste spolu třeba i nějaké možné cíle?
Mára:“Jestli tomu dobře rozumím, tak jsem rádoby našel šém na úspěch. Hmmm, to je blbost, že?  Žádný podnik  s tisíce proměnnými není nikdy ničím garantován.  Párkrát vám to může klouznout, stejně tak se to může podělat. A to jste pro danou věc udělali vědomě vše správně. Co z toho vyplívá? Ten, kdo se pokouší vícekrát, přičemž cíl není čistá zhovadilost, a podpoří výsledek i dovednostmi, má větší procentuální šance na výsledný úspěch. Nic víc ani méně.
Háček: „Za mě určitě. Dokud se navzájem sneseme, tak není důvod trhat fungující spojení. Pokud se Mára ve zdraví vrátí z letošní expedice na Nanga Parbat a bude mít chuť, tak klidně hned příští rok. Dokonce už máme i nějaký plán. Možná opět v Nepálu.“
Spoleně se čtenáři lidé&HORY přejeme do dalších projektů vše dobré, díky kluci.