Rozhovory Mára Holečka a film
Mára Holeček se stal v posledních letech jednou z vyhledávaných osobností. Dostal se mezi elitu výškového lezení, pravidelně se objevuje na seznamech TOP 10 alpinistů z celého světa. Řekl bych, že oprávněně, protože je nejen nositelem dvou nejvyšších alpinistických oceněních Piolet d'Or - Zlatý cepín. V roce 2018 ho získal za prvovýstup alpským stylem na Gašerbrum I (8080 m) a v roce 2020 za prvovýstup alpským stylem na Chamlang (7319 m). V obou případech byl jeho spolulezcem Zdeněk "Háček" Hák.
Nemohli jsme si nevšimnout, že v únoru a v březnu tohoto roku 2022 zveřejnili s Márou rozsáhlé rozhovory prestižní a ve světě alpinismu respektované portály explorerweb.com a planetmountain.com. Z jeho odpovědí a vyjádření na těchto portálech přináším jen dva názory.
Zajímají se nové generace více o výstupy s vysokým nasazením než o rekordy nebo je zájem široké veřejnosti veliký proto, že chce slyšet o dramatech a o uvěznění v bouřích, ze kterých je takřka nemožný únik?
Sbírka 14 osmitisícovek v podání Nirmal Purji nebo nepálský zimní výstup na K2 v loňské zimě 2021 stále přitahují média jako magnet. A právě média tvoří názory většiny čtenářů. Pro ilustraci: V únoru 2022 zveřejnil časopis National Geographic článek o zimním výstupu na K2 pod titulkem "Climb for History". Na Netflixu také běží velký dokument Beyond Possible, kde Nirmal představuje své výstupy. Podle velkého zájmu je médiím a veřejnosti očividně jedno, kde tyto příběhy stojí ve skutečné historii a hierarchii lezení, zda respektují kodex a odpovídají vývoji. Z mého pohledu velká slova, ale prázdný obsah. Je otázkou jestli tento prázdný obsah škodí, nebo brání rozvoji alpinismu. Má odpověď je, že ne. Dokazují to skvělé výstupy loňské sezóny: Ukrajinci na Annapurně III., Francouzi na Chamlangu, Gruzínci na Saraghraru, Britové na Tegkangpoche a Slovinci na Chobutse/Tsoboje. Každý z těchto výstupů, každé z těchto představení ukázalo u všech autorů -lezců mnohonásobně více představivosti, zručnosti a krásy provedení. Horolezectví není soutěžní sport s vítězi a poraženými. To znamená, že každý může vidět krásu svým vlastním způsobem. Dle mého má horolezectví hodně blízko k umění. Všechny výstupy, které jsem zmínil, jsou absolutně nejlepší za poslední sezónu. Zároveň nezapomínám na výstupy v Kyrgyzstánu, Aljašce, Peru, Patagonii a Alpách.
Zdá se, že na nové trasy na osmitisícovkách míří méně týmů. Jaký je dle tvého názoru důvod takové změny?
Za jeden z hlavních důvodů považuji stále rostoucí finanční náročnost a velké množství lidí, kteří do vysokých kopců jezdí. Lezci, kteří mají lepší dovednosti a nechtějí používat fixní lana instalované šerpy, přesměrují svůj cíl na nižší kopce, kde si užijí lezení v klidném horském prostředí. Převládá strategie malých výprav. Někteří lezci mají pocit, že nepálské úřady neusnadňují práci soběstačným horolezcům, kteří míří na méně známé vrcholy a naznačují, že Nepál se zaměřuje na přilákání klientů pro komerční expedice a méně ziskové týmy, které chtějí lézt nové cesty na šesti- a sedmitisícovky, jsou nezajímavé. To není ale jen problém holečka, který má strategii pro ty, kteří chtějí lézt na "nižší kopce". Kde je vůle, tam je cesta. Šetříme a proto se aklimatizujeme během treku, který si záměrně prodlužujeme. Součástí treku je i výstup na vyšší vrchol, příchod k našemu cíli sdílíme s ostatními trekaři......