Rozhovor pro časopis Esquire 
Na otázky časopisu Esquire odpovídal Mára Holeček. Upravená verze rozhovoru vyšla v časopise Esquire v květnovém čísle 2011.
Prosím o krátkou charakteristiku sebe sama – věk, jaký sport děláš, co děláš, když nesportuješ,…
Sám sebe opsat? No tak baví mě už šestatřicet let život, nejspíš budu požitkář. Třicet dva let lezu po šutrech, skalách a v dospělosti jsem uskutečnil přes dvacet horolezeckých expedic po celém světě, tudíž unesu označení horolezec. Na těchto výpravách spolu s přáteli se snažím pokaždé vytvářet nové cesty a mnohokrát se zdařilo s požehnáním matičky přírody uspět, možná budu egoista. Díky tomu přivážím z akcí filmové záběry, které přetvářím na dokumenty pro přednášky, nebo telku. Píšu články, abych nezapomněl na přežité hrůzy, ale vždy vyleze pozitivní „sladkocumel“. Takže hra na lektora dokumentaristu a pisatele Harlequinů. Dám ještě jednu k dobru, lenoch. Není nic lepšího, než po „natlakovaném“ roku se válet v hamace, mezi palmami na tropické pláži s drinkem srkající skrze brčko do rozžhavených útrob. Rodinný stav: svobodný otec dcery Viktorky, kterou mám s milenkou Klárou, se kterou žiji přes deset let a která si mě celou dobu nechce vzít. How…
Vzpomínáš si na svůj nejextrémnější zážitek? Co to bylo? Kdy to bylo?
Synonymum pro slovo extrémní vnímám jako, vyhrocená situace, s nádechem šílenosti, případně bláznivosti. Pakliže se podívám na věc filozoficky, tak celý život je extrémní běh na hranici bytí a zatracení ať si to uvědomujeme či nikoliv. Jistota je, že do finále dorazíme každý. Otázkou zbývá kdy. Vrátím-li se na začátek myšlenky, tak k onomu cíli nespěchám a vědomě ani o něj neusiluji, jen mě osud někdy k němu více přiblíží.
Proč se člověk odhodlá něco takového podstoupit?
Proč mi chutná argentinský steak více než ten evropský? Proč musím za ním letět šestnáct tisíc kilometrů? Proč zrovna lezu? 
Tak já to na sebe prásknu. Je to směsice chutí se zážitky, která mě dělá šťastným.
Co ti to přineslo?
Každá zdařilá akce mě dodává sebevědomí a rovnováhu.
Jací se v této oblasti pohybují lidé?
Odkud začít. Procestoval jsem svět tam a zpět a dospěl jsem k jedinému závěru, že procentuální zastoupení je všude téměř stejné. Lidé dobří, pak lidé nic moc a ta poslední velká skupina patří šmejdům.
Co vidíš na tom svém sportu kladného a proč by se mu měl člověk věnovat (měl-li by)?
Lezení v horách neřadím ke sportům. Horolezectví je životní styl, tečka. Za prvé, neexistují přesné parametry, podle kterých by se dalo srovnávat. Potom se nedá jen tak beztrestně vyskočit z rozjetého vlaku a říci si, dnes nemám formu, mě to nebaví, případně když slunce vystřídá vichr s hustým sněžením, kašlu na vše, odcházím. Samotný návrat ať s vrcholem nebo bez něj do pomyslných sprch může trvat i několik dní, než se vybojuje nazpět taková drobnost, jako je jen oprávnění zůstat na této planetě mezi živoucími. Tudíž jestli chcete prožít jedinečně silné zážitky, které se i při sebevětší vůli nedají zpětně dobře opsat a zůstanou tudíž navždy uvězněny jen ve vaší paměti, naplnit bezezbytku slovo přátelství, tak lezení je pro vás tou správnou volbou.
Jaké to je, sáhnout si na dno svých sil?
Pokud by se tak stalo, nejspíš bych nenapsal tyto řádky. Nevím kde je dno, ale unavený k smrti, jsem byl už vícekrát.
Jak se pak vyhrabat nahoru?
Vymyslet novou linii na kopec neznámým terénem, k tomu zvolit i vhodný postup samotného výstupu je alfa a omega. Samozřejmostí je mít natrénováno lezeckou dovednost, fyzickou vytrvalost a psychickou odolnost, přesto není zdaleka vyhráno. Je dalších „X“ faktorů, které následně ovlivňují úspěch. Dobrá, ale hypoteticky mám dobré počasí a vše předchozí zmíněné vychází. Konečně se dopotácím na vysněný vršek. Co dál, na tak zoufale opuštěném místě, když sil zrovna není na rozdávání? Takže první správně položená otázka zní, jak se dostat dolů, pokud se náhodou vyhrabu nahoru?
Co ti pomáhá doplnit energii?
Asi vás zklamu, žádná tajná strava z laboratoří NASA. Dokonce ani tak proklamované energetické tyčky nebo gely. Oboje potřebuje vydatné zapití tekutinou, která je při složitosti roztápění sněhu v horách dost nedostatkové zboží. Další selekcí projdou okamžitě výrobky, které zmrznou na šutr a nejste je tudíž schopny rozkousnout, třeba čokolády a tak podobně. Nezbývají než potraviny snadno drtitelné v puse, dávající rychlé cukry, které normálně chutnají!!! (Hroznový cukr, medové výrobky kombinované se sušenkou, oslazené pití.) Vyzkoušejte si to sami, dejte na noc do mrazáku potencionální dobrotu a ráno budete určitě už modřejší. Jediné co doma neotestujete a je lepší mi věřit, že stejně při velké zátěži vše, i to dobré, chutná jako piliny.
Jaké jsou největší překážky, které musíš během toho svého extrémního výkonu překonávat?
Motivace. Zdůvodnit si otázku proč jsem tady. Lezení v kopcích je veskrze iracionální činnost a najít nějaké šidítko, které mi dá další sílu pokračovat v té nehorázné dřině, stojí mnohdy nadlidské úsilí.
Co dělá tvůj výkon s mozkem? Je tam nějaký prostor před, během či po, kdy se dostáváš s myšlenkami někam jinam, než „obyčejní“ lidé?
Jsem veskrze obyčejný člověk z masa a kostí.
Co tě v životě nejvíc naplňuje?
Má přítelkyně za zády našeptává, že ona. Pro dokončení rodinného štěstí, také dcerka Viktorka a čistokrevná anglická bastardka fenka Šaky.
Jak bys chtěl ideálně trávit svůj čas?
Už ani jednou nemuset pracovat pro prachy. Se zbytkem si vím rady…
Mára