Horolezec a dobrodruh Marek Holeček: „Do baru bych rád pozval Jiřího Menzela“
Horolezec, dobrodruh a dokumentarista Marek Holeček (41) se zabývá objevováním nových výstupových směrů v nejvyšších horách světa. Leze od svých pěti let a podle svých slov se snaží vylézt vše, co vyrostlo od výše jednoho metru nad hladinou moře až po himálajské obry.
Aktuálně jsou to thajské končiny v oblasti Ton Sai odkud vzkazuje: „Zdravím od tropického slunce, kde lezu po skalách a skáču „šíbry“ do moře, které je teplé jak „chcanky“ a večerní dlouhé drinky se příjemně metabolizují do spokojeného úsměvu,“ … a tak nebylo jiného tématu, nežli se Marka Holečka zeptat na to, koho by po svém návratu rád pozval do baru na panáka…
Hurá, 
konečně otázka na téměř libovolné téma. Beru všemi deseti. Tak tedy začnu si klouzat myslí na hypotetická setkání. Předem počítám s odpuštěním mých blízkých přátel, že je vynechávám z této úvahy, jelikož u nich předpokládám, že si stejně rádi, tak jako já, opětovně vyčlení čas a vyrazíme někam do večerního ruchu.
Pokud si budu hodně vymýšlet a dovolíte mi to, tak rád bych pozval například Ernesta H. Shackletona, nebo ještě o pár století dozadu, je pro mne lákavá postava Fernão de Magalhães. Možná se zdá, že niť ztrácím, nebo jsem chorý na mozku, ale jednou mít tu možnost sednout si s nimi ke stolu a ptát se a ptát, by byl zážitek. Je pravdou, že nikterak to nekoresponduje s mojí rádoby dovedností horolezeckého cechu, ale chyba lávky. Oni také pronásledovali své sny, věřili jim a poodkrývali každou námořní mílí roušku neznáma.
Při lezení v horách dělám nové kroky, kde lidská noha nemá ještě otisk a poznání je to co mne žene stále kupředu. Nicméně, nechme u ledu, ty co jsou již u něj. Takže půjdu realističtější cestou živoucích. No, a jelikož jsem před vánoci viděl pobíhat v plné parádě pana Jiřího Suchého po prknech Dejvického divadla, což bylo opětovně zážitek a jeden z cíleného náměru mého hledáčku, tak mu dám svátek a vyberu si na sklenku Jiřího Menzela.
Setkal jsem se s ním osobně jen dvakrát a vždy jen v letmé konverzaci, aniž by si to on nejspíš pamatoval. Nicméně jedna veselá příhoda, mi ale zůstala v paměti. Bylo to v Písecké bráně, kde firma Norská móda měla prezentaci oblečení a já byl ten, který tam měl za úkol dělat rádoby rozruch, jelikož jsem byl pro ně, ten oživlý billboard, který nosí na sobě jejich výrobky. Mimochodem rád. No a pouštěl jsem na plátno sestřihy filmů z horolezeckých expedic a najednou ke mně přistoupil pan Menzel a vznesl ležérně dotaz: „Jak to tam točíte v těch zmrzlých horách?“ 
Já zaskočen a bez rozmyslu, což je mi podobné vyhrknul: „Rychle pane Menzel, rychle.“ 
Promarnil jsem tím možnost více se natřásat a udržet se o trošku déle na vlně konverzace.
Tímto jsem to definitivně zasekal, ale na druhou stranu jsem aspoň vykouzlil úsměv na jeho tváři, včetně upřímného „zachechtnutí“. Což se počítá, že? Tudíž rád bych opačně vznesl otázku teď já jemu, jelikož si jeho tvorby vážím a i krom jiného názory zralého muže, který již zná, jak se otáčí svět. Tak mi to zprostředkujte, ne? Prosííím…
(BN, foto archiv Marek Holeček)