Horolezec Mára Holeček se vrátil z Gasherbrumu: Bylo to peklo a očistec v jednom

Ani na čtvrtý pokus neuspěl lezec Marek Holeček při pokusu o prvovýstup na vrchol osmitisícového Gašerbrumu. S omrzlinami nohou se vrátil z Pákistánu a do vysílání přijel přímo z nemocnice ve Vysokém nad Jizerou. A mluvil rovnou o pátém pokusu. 
Na vrcholu Gašerbrumu I už Marek Holeček paradoxně jednou stál. Ale nešlo o vysněný prvovýstup jeho vlastní cestou na jihozápadě hory. „Vrchol je jen součástí lezení, nejde přece jen o něj. A mám v životě příliš málo času na to, abych opakoval něco, co už udělal někdo jiný,“ říká lezec o tom, proč se umanutě pokouší o zdolání hory tímto způsobem.
Předcházející pokusy v jihozápadní stěně Gašerbrumu skončily nezdary. V roce 2009 absolvoval první pokus se Zdeňkem Hrubým, který ale při druhém výstupu v roce 2013 po pádu zemřel. V létě 2015 lezl Mára s Tomášem Petrečkem, letos se o vrchol pokusil s Ondřejem Mandulou. „Je to krásná hora. Mám k ní obrovský vztah. Našel jsem tam panensky čistou trasu, která mne láká a naplňuje. Dokud tenhle pocit budu mít, zkusím to klidně milionkrát,“ říká Mára, který dodává, že neúspěchy ho neodrazují. „Neúspěchy mi říkají: Zlepši se.“ 

Vězněm sněhu a ledu. Návrat dolů jen s plným batohem štěstí

8. srpna napsal Mára Holeček z base campu Gašerbrumu zprávu „Jdeme na to“. „První dny se odvíjely dobře, ale počasí se pořád zhoršovalo. V podstatě nás tam uvěznilo. Nakonec jsme museli sestoupit trasou, kterou bych nikdy nescházel, ledopádem, mezi séraky s velkým rizikem lavin. Dolů jsme došli jen s batohy štěstí,“ říká Mára v Casablance.
Po dlouhých 14 dnech ve stěně zněla další zpráva z 22. srpna takto: „Po šíleném úprku ze 7 800 m n. m. a několika drsných neplánovaných bivacích přišel nakonec pod tlakem traverz napříč horou a pekelný sestup skrze srdce séraku. Nakonec si hora řekla: tak dost, můžete vypadnout. Jsme vyhublí, dobití, omrzlí a bez vrcholu.“ To ho ale ještě čekal 110 km dlouhý pochod, při kterém vyvenčil svoje omrzliny při chůzi přes zasněžený ledovec Baltoro. „Teď už cákající krev zpod fialových nehtů a měsíční navršená špína je umyta. Stojím před zrcadlem v hotelovém pokoji a dívám se na cizího vychrtlého chlápka, připomínajícího Iggyho Popa. Přišel jsem více než o 10 kg svalové hmoty, zadělal si na léčení prstu a ztratil celé léto v nadějích o dokončení jednoho snu,“ zhodnotil horolezec svůj stav po návratu do civilizace. „Když jsem se viděl s dcerkou, nejdřív jsem jenom brečel. Byl to příval slz. A pak už jsme se jen chechtali,“ dodává potom o naprosto čerstvých emocích v rozhovoru těsně po návratu do Česka.