2004
Pozdrav od Castra z ostrova "SVOBODY"
Letos po expedicích strávených na Pamíro-Alaji a Patagonii, jsem toužil vystřelit do míst kde slunce i v zimě má ty správné grády. Nemusí být člověk kdo ví jaký myslitel, aby mu došla skutečnost, že čím blíže kolem tropů, tím pravděpodobnost teplých dnů přibývá.Objíždím prstem mapu na dvou polokoulích, který mám ještě z páté třídy základky. Tááák tady je jen oceán, tady pralesy, zde jsem už byl, jedu dál a co tady, to by byla paráda. Sice nevím, zda vůbec tady něco k lezení vyrostlo, ale za pokus to stojí. Zapínám počítadlo a mám to, nacházím odkaz na stránkách www.cubaclimbing.com(link is external). Otvírá se stránka za stránkou plných fotek a popisu cest. Hurá jedu…
Jedna z posledních bolševický bašt vás přivítá při příletu nejpravděpodobněji ve svém hlavním městě Havaně. Koloniální architektura starého města rozpadající se pod rukou komoušů na prach, Vás zblajzne svojí neopakovatelnou atmosférou.
První start vede k moři a dále pokračuji napříč ostrovem podél pobřeží. Když mám pocit, že mé tělo je ze slunce dostatečně upečené a potápění mě začíná unavovat vracím se do Havany a hned chytám další spoj do Viňáles.
Vápencovité pahrbky tvořící jako hřbet draka pohoří v malebném údolí má ukojit mé lezecké touhy. Neuvěřitelná bžunda začíná. Já a moje „božská“ Kája plus Otík, Jíra a Péťa utíkáme do skal podle ručně malovaného nákresu. Naše první objevená a popsaná oblast vyžadovala zapálení podobající se prvním průkopníkům hledající uprostřed pralesa cosi. Následující oblast přinesla zkušenost, která zcela určitě by udělala radost pouze fakírům. Neuvěřitelná hrůza pocházející z představy pádu, kdy mé tělo se setká při letu se skálou a následně s milióny jehliček vyčnívající z ní. Ale, nakonec přeci byly objeveny skály, na kterých jsme se vyblbly. Závěr zájezdu už tak veselý nebyl, stal se v jedné cestě s příhodným názvem „Létající hyena“. Z čista jasna sedím na zadnici a držím ulomený chyt a nechápavě koukám co dělám dole, když před setinou sekundy jsem byl o pět metrů výš. Nalomená kost v noze je pádný argument k návratu domů.
Všem co se chystají navštívit perlu Karibiku doporučuji rychlokurz špániny, protože s anglinou zde nebudete slavit velký úspěch. Pak vezměte víc dolců, tak cca 800 na měsíc.
Těbůh Marek
Jedna z posledních bolševický bašt vás přivítá při příletu nejpravděpodobněji ve svém hlavním městě Havaně. Koloniální architektura starého města rozpadající se pod rukou komoušů na prach, Vás zblajzne svojí neopakovatelnou atmosférou.
První start vede k moři a dále pokračuji napříč ostrovem podél pobřeží. Když mám pocit, že mé tělo je ze slunce dostatečně upečené a potápění mě začíná unavovat vracím se do Havany a hned chytám další spoj do Viňáles.
Vápencovité pahrbky tvořící jako hřbet draka pohoří v malebném údolí má ukojit mé lezecké touhy. Neuvěřitelná bžunda začíná. Já a moje „božská“ Kája plus Otík, Jíra a Péťa utíkáme do skal podle ručně malovaného nákresu. Naše první objevená a popsaná oblast vyžadovala zapálení podobající se prvním průkopníkům hledající uprostřed pralesa cosi. Následující oblast přinesla zkušenost, která zcela určitě by udělala radost pouze fakírům. Neuvěřitelná hrůza pocházející z představy pádu, kdy mé tělo se setká při letu se skálou a následně s milióny jehliček vyčnívající z ní. Ale, nakonec přeci byly objeveny skály, na kterých jsme se vyblbly. Závěr zájezdu už tak veselý nebyl, stal se v jedné cestě s příhodným názvem „Létající hyena“. Z čista jasna sedím na zadnici a držím ulomený chyt a nechápavě koukám co dělám dole, když před setinou sekundy jsem byl o pět metrů výš. Nalomená kost v noze je pádný argument k návratu domů.
Všem co se chystají navštívit perlu Karibiku doporučuji rychlokurz špániny, protože s anglinou zde nebudete slavit velký úspěch. Pak vezměte víc dolců, tak cca 800 na měsíc.
Těbůh Marek