Jaké to bylo?
Kdybych použil styl novinových titulků, tak bych to opsal asi takto.
Lezecký svátek a milé pohlazení. Též setkání s kámoši i facka na sále, krásné děvy, dotáčky pro filmový dokument, k tomu proud piva a zpěv. 
Shrnuto... Od čtvrtka začal filmový fesťák a jsou na něj různé pohledy, tak jak mi lidé dokážeme různí býti. Já si tedy dovolím opsat svůj pohled.
Jako první je vzpomínka na loňský rok, který nám přinesl ocenění Výstup roku v horách od ČHS. Respektive prvovýstup Ondry a můj na Langtang Lirung. Upřímně mě to velice potěšilo. Předesílám, nejde a nikdy mi nešlo o sbírání cen. Zároveň jsem nikterak nepochyboval o kvalitě tohoto výstupu, který patří k naprostému vrcholu minulého roku v rámci celosvětového alpinismu. Jediná otázka visící ve vzduch byla, zda je to jen můj přelud, který jsem si vytvořil sám v sobě, či nikoliv. Jistě, mohlo mě uklidnit, že v zahraničí jak v časopisech, tak na serverech na domácím kolbišti nebyla nouze o zájem, co se povedlo dvěma nazdárkům. Zároveň vyjádření hluboké lítosti ze všech koutů světa, nad odchodem Ondry na druhý břeh. Přesto viselo ve vzduchu, zda je vhodné uznání výstupu jako zdařilý počin či nikoliv. Tento rozpor ve vnímání mě opět silně zasáhl v momentu, kdy jsem vystoupal na pódiu. Jelikož za Ondru tam nikdo nestál. Věděl jsem z informací dopředu, že tak to bude vypadat. Respektive děsivost spočívá v tom, že o uznání Ondry, které si musel vybojovat nejeví nikdo viditelný zájem. Mohl jsem si možná přivyknout, ale nějak mi to nejde. Přesto pohled neměním a nezměním. Měli jsme společný sen, pro který jsem se s Ondrou dokázali navázat na jedno lano. Zvládli jsme vymáčknout ze sebe za sedm dní lezení to nejlepší, co jsme se za léta v horách naučili. Uspěli tam, kde skončily představy, případně i kroky našich předchůdců. Při sestupu se stalo neštěstí, ze kterého jsem nenašel později žádné poučení. Prostě stanou se události, kde dovednosti a víra, nezvrátí výsledek, protože ho neumíte předvídat, ani ovlivnit. Nezbývá, něž se nadýchnout a jít dál. Proto si cením nakonec vítězného rozhodnutí poroty, která procházela bouřlivou diskusí. Však to nejdůležitější poselství. z toho vyplývá: "Uznáváme hodnotu, kterou jste tam vy kluci ušatý odvedli a tímto stvrzujeme Ondro, že nezapomínáme. Na tvé nasazení, dovednost a co se ti povedlo. Jsi zapsán navždy v našich srdcích, amen." Tímto mé hluboké poděkování všem, kdo z poroty dali svůj halas pro Výstup roku, ale i těm kteří hlasovali proti. Díky tomu má samotné rozhodnutí pro mě výrazně hlubší váhu.
Též by se dalo říci že se jedná o malý plebiscit, jak pohlížet na snahy, které nemusí vždy skončit se šťastným pohádkovým koncem.
Další část fesťáku obsahovala přednášku, kterou jsem měl v amfiteátru. Člověk vedle člověka, nakonec vyplnil celou louku před obří obrazovkou. Výpověď příběhu prvovýstupu na Langtang, který nese jméno „Ondrova hvězda“, podtrhl závěrečný potlesk. Ten adresně letěl přímo k němu a jen pro něj.
No a poslední zdánlivé drobky těchto dnů, bylo souběžné dotáčení dvou filmových dokumentů, které snad spatří světlo světa ke konci roku. Jeden má na starosti Markéta Ekrt Válková a druhý "Van Ghog" českého audoorového filmu Tomáš Galas Galásek. U Markéty nebudu nic prozrazovat, však u Galase dám jen lehké nahození udičky. Částečně hraný dokument ze života horského povaleče. Z fotek při nabírání filmového záběru možná dáte neznámou dohromady o koho asi jde. Však více až příště. 
Pak už jen kámoši, pívo, lezení a lehkost i krása tančících víl kolem.
Závěrem velké díky za organizaci festivalu a všem, kteří svátek našeho cechu připravují. Díky horolezeckému svazu i divákům za pohlazení, které se Ondrovi i mě dostalo. A vůbec díky za setkání se všemi, kteří mi poslali energii pro další dny. Maara