Po desáté se sešli nejvýraznější Češi roku ke společnému focení na jubilejním fotoprojektu MF Dnes. Třicítka osobností, které za sebou letos zanechaly výraznou stopu, se společně vyfotila v prostorách pražského letiště Václava Havla.
Češi roku 2013 a já…
Tak by měl znít dle mého správně titulek. Jelikož věřte, že jakmile jsem dorazil do letištní haly, na tak zvaný Havlák, kam jsem byl pozván na společné focení od Mladé Fronty Dnes, okamžitě mě polilo horko. Samotné zděšení vyvolalo spousty veřejně známých tváří, které za oddělenou částí, kterou hlídali pracovníci terminálu dvě, buď popíjeli ležérně kafe, nebo dělali skupinky a debatovali mezi sebou. Blížím se k uniformované postavě a odhodlání ubývá. Nakonec ze mne vypadne: 
„Dobrý den, prosím Vás, má tady probíhat dnes nějaké focení a já…, a já mám prý být také u něj.“ 
„Vaše příjmením prosím, odpoví distingovaný pán v uniformě.“ 
Cítím jak tep mi buší ve spáncích. Teď se provalí ten omyl a půjdu, zaplať pánbůh domů. 
„Hóooleček Marek.“
„Prosím, zde si můžete odložit,“ s lehkým pohybem ruky mi naznačí, že mám jít dál dovnitř a pokračuje bez přerušení, „hned vedle máte občerstvení, pokud jste ještě třeba nesnídal, nebo jen něco malého k zakousnutí a pití, kávu co hrdlo ráčí“. Pronese muž nevzrušeným hlasem.
Hlavou prolítne varování: „A jsi v loji jako Baťa s dřeváky Hohó.“
Vstupuji do velkého neutěšeného prostoru s pocitem právě opuštěného mláděte. Napravo se baví Suchý s Trojanem, vedle veselou předvádí Hejnová s Hradílkem, volnou chůzí prochází Vláďa Mišík a u vstupu právě vchází s majestátností svého úřadu kardinál Duka. Ten výčet jmen je zcela zbytečný, samí zajímaví lidé, kteří něco dokázali a předali okolí, ale co já tady dělám, mi stále uniká. Házím úvahy za hlavu a jde se na věc, úsměv a ještě jeden, pak další a je hotovo. Historie se neptá, ta je napsaná. Věřte nebo ne, jsem tam na fotce Herberta Slavíka, Já Čech roku 2013, který přitom nedělá nic jiného, než se hrabe na kopce a utápí své sny v sobeckých cílech.
Těbůh Mára