Kdo je Esquire Man?
Slušný k druhým,ale ne tak, že by se na něm mohlo dříví štípat. Aktivní ve svém soukromém i profesním životě, není to zaměstnanec bezhlavě vykonávající příkazy druhých nebo tzv. podpantoflák. Odpovědný za svá rozhodnutí a za své činy, dobře ví, že každá akce vyvolá reakci a je připraven přijmout ji, ať už je jakákoli. Svobodný a samostatný, svobodný ve svém rozhodování, k němuž nepotřebuje žádné autority. Statečný, nemusí se chovat zrovna jako superman, ale umí se stavět k problémům čelem. Čestný, drží slovo a za tím, co řekne, si stojí. Nikdy vás nepodrazí, pokud vás o tom nebude předem informovat. Rovný, drží se věty krále Miroslava: „Před nikým se neponižuj, nad nikoho se nepovyšuj.“ Rozený lídr, má přirozenou autoritu, lidé se k němu obracejí s důvěrou, přirozeně si ho volí do čela kolektivu.
Kdo je Marek Holeček?
Horolezec, spíš než jak vysoko vyleze mu jde o to, jakou cestou, jakým stylem.
Jsem raději, když svůj osud mohu ovlivňovat sám, než abych byl někým vlečen. Ale k tomu nepotřebuju dav, který bych táhl, nicméně jsem rád, když mám okolo sebe hodně lidí, protože je mám rád.
Svoboda je pro mě jako do nozder nasát svěží vzduch, roztáhnout křídla a letět bez omezení. Jenže to je těžko dosažitelné.
Není dobré někomu sahat do jeho světa, na druhé straně není možné, aby existoval svět bez konfl iktů.
My, kluci z hor, máme image drsňáků, kteří všechno vydrží. Nikdo ale nevidí, že i fňukáme, pláčeme a žehráme na svůj osud.
Pro mě je základním hybným prvkem mít chuť něco dělat, protože bez chuti nic dělat nejde, a ani pak není možné různé věci v životě posouvat. A jak stárnu, tak se snažím ještě o něco: Neztratit stopu a nebýt mimo mísu.
Ve světě je hodně inspirativních životů. Je to takový koktejl, který se nedá rozdělovat na jednotlivé inspirativní díly, to by byla škoda a sám bych se tak ochuzoval. Pro mě je celý život inspirace a jediné, co mě trápí, je, jak to všechno v životě stihnu.
V zásadě jsem kecka. Nejsem za všech okolností čestný, dělaly se i různé průzkumy, které dokázaly, že když je člověk na sto procent čestný, tak se akorát lidem odcizuje. Lež je součástí našeho konání, otázkou je, jestli jde o milosrdnou lež, která neubližuje, nebo o opak, který vás časem dožene.
Na mužích mě fascinuje to, jak rádi předvádějí své peří. Já se raději snažím jít cestou, na které bojuji sám za sebe, nicméně ani proti natřásání nejsem imunní.
Jestli se za něco stydím? Určitě, ale nebudu to vytahovat, aneb jak náš šovinista Hausmann na jistou otázku odpověděl: „Samozřejmě že to na veřejnosti klidně řeknu, když se tak blbě ptáte.“ Snažím se v životě najít rovnováhu, ale žádný vzor čistoty tedy skutečně nejsem.
JOHNNIE WALKER SE PTÁ: Ze kterého svého životního kroku jste měl největší radost? První krůček si nepamatuju
a o tom posledním díky bohu zatím nic netuším. Čili mám na výběr vzít to z hlediska sportovních úspěchů, životního běhu, nebo jen šťastných náhodných „šlápanců“. Protože se nechci takto rozhodovat, raději použiji lišáckou kličku. Mám pokaždé radost z nových neznámých kroků, jelikož mi dávají pocit vichru ve vlasech. A s pohledem dozadu, mohu konstatovat jediné, nelituji těch předchozích. Jelikož ať byly úspěšné, či totální průsery, patří do mozaiky bytí.
Nejpyšnější jsem asi na svou dcerku, která je mixáží dvou lidí, a co z ní vznikne, na to se můžu jen koukat. Nebudu jí cpát své ambice a nutit ji do toho, co se líbí mně, ale nechám ji, aby byla spokojená na světě, i když bude tancovat u tyče. Je mi to úplně jedno. > Díky tomu, co si dokážu představit, konám. Kdybych měl nějakou vlastnost navíc, možná by mi rozhodila rytmus, takže nad tím nemám důvod přemýšlet. Já si vystačím s tím, co mám.
Spokojený sobec je lepší než naštvaný. Kvůli rodině jsem ochoten se omezit a udělat to, co je ode mě vyžadováno, a aby se to vyrovnalo, tak mě rodina nechává dělat i to, co sám chci. Nesmí v tom být nesoulad, protože pak jedna z těch dvou stran trpí.
Nejlepší radu jsem dostal od táty, který říkal: „Nauč se hrát si sám.“ Tím myslel, abych si našel svou cestu a byl v ní spokojený, tedy svébytný. Je nutné najít si vlastní prostor na zemi.
Strach je opojný, ale i šimravý. Já už odmala strach vyhledávám a snažím se ho překonat. Je špatným rádcem, nicméně je zajímavý, zvláště když je člověk podělaný až za ušima. Pak když nebezpečí pomine, si uvědomuje krásy, které by jinak neviděl. > Neperu se, přijde mi to zbytečné. Asi jsem srab, ale raději uteču, než abych se pral. Naštěstí jsem nikdy nebyl zatlačen do kouta, abych o svůj prostor musel bojovat, a potyčce se dalo vyhnout.
Osud mi do života přihrál velký počet opravdových přátel, horolezecký život je divoký, který vyžaduje, abyste s někým trávili hodně času. Sem tam to některého odvane pryč, protože už třeba nechce dál lézt nebo odejde na onen svět. Nejsem vyznavač karmy, ale věřím na energii jako takovou, která dává životu impulz, jímž člověk sděluje informace druhým.
Kdyby nebyla smrt, spousta věcí v životě by neměla smysl. Smrtelnost nám navíc dává pocit zodpovědnosti. Zemřít bych chtěl nejspíš v milostném objetí.
Nevěřím na kouzelné proutky, svět by měl zůstat takový, jaký je, i se svou drsnou stránkou. Navíc, kdybych něco změnil třeba v historii, nebylo by návazností, které by vedly k současnosti.
Marek Holeček a Esquire Man 2015
Může výhra ovlivnit váš život?
Když to vezmu abstraktně a jednalo by se o výhru v řádech mnoha a mnoha penízků žluťásků, tak bych navýšil obrátku o jednu svoji výbornou dovednost a to bezmyšlenkovité utrácení. Pokud budu konkrétní k ceně Esquiru, tak výhra mi dává odpověď, že mé konání v životě zaujalo i okolí. A ta zdánlivě pošahaná činnost, jakou je lezení v horách, má přesto pevný základ. Vypovídá o lidské touze objevovat stále nové, s čímž se i nelezoucí dokáží ztotožnit.
Pochlubil jste se vítězstvím někomu?
Samozřejmě, jelikož jsem hrdý na to, že lidé jak známí, tak zcela pro mě uschovaný v různých koutech naší republiky posílaly hlasy. Jednoduše, nenabízel jsem žádné plané sliby, výhody, prostě zhola nic. A právě proto jim patří mé velké díky, ze kterého plyne také pro mne závazek. Dál tlačit svůj osud směrem, který jsem si kdysi zvolil. Jelikož už vím, že to nedělám jen pro své sobecké já, ale i jako inspiraci či pro radost druhým.
Co na to říkali vaši známí?
Kamarádi jsou od toho, aby vás drželi nad hladinou, podrželi v momentech kolísání, nakopli při přešlapech a vůbec nastavovali zrcadlo vašemu konání. Takže od nich dorazila směsice reakcí, od poplácání po zádech, gratulace, zavrtění hlavou ála co to zase vyvádím, ale i hlasitého řehotu. Všechny reakce jsou v pořádku, jelikož vím, že mne mají rádi, což je výhoda. Ovšem nejvíce byla potěšena moje životní fanynka, která nikdy nepochybovala nad mojí „genialitou, výjimečností a vůbec mojí úžasností“. Moje Maminka :-)
Na co využijete pohár od Bořka Šípka?
Dal jsem do nich růže s vodou a moc jim to tam slušííí. Dovolím si lehkou drzost a familiárně použiji oslovení: „Bořku ty víš a my už jen žasneme.“
Komu jinému bys naše ocenění přál?
Něco jako král je mrtev, ať žije král. Nebudu utíkat z lopaty a opisovat dlouhý seznam, jelikož úžasných lidí, kteří mě předčí a vážím si jich je mnoho. Ovšem vyberu si jednoho muže, kde se snoubí šmrnc, dovednost, zkušenost a lidskost. Jiří Menzel.
Jaký druh whisky upřednostňujete (skotskou, irskou, single malt, …) a proč?
Udělám takovou genesi a to „Já“ a veselé volty. Narodil jsem se na horách, respektive na Proseku v Praze a zhlížel na svět ze šestého patra panelákového bytu. A jak takový klučina se nakonec ocitl v Himálajích, Antarktidě a jiných horstvech světa? Musel jsem jít postupnou cestou. Stejné je to i s tříděním a vytříbením si chutí. Takže pivo, levné víno a rum, bylo „pitivo“ studentských let. Dnes si rád dám dobré tankové pivo a kvalitní víno třeba z Argentiny. A jelikož s přibývajícími léty přecházím do konzervativního seladóna, tak s radostí si již vychutnávám Black Label, zlato z dubového sudu.
Máte raději whisky čistou, s ledem nebo v koktejlech?
Obojí! Každý je pro jinou příležitost, ale jelikož samotný základ je skvělý, není co pokazit. ;-)
Kdy pijete whisky nejraději?
V prostředí, kde bez nutnosti přeřvávat hluk okolí si mohu pohodově poklábosit. Zároveň to mám spojené i s umocněním nějakého pěkného předchozího zážitku. Jako když celý den lyžuji v Alpách, pak přijdu na boudu, skočím do sauny, zďobnu véču a potom všem, si sednu vedle baru do pohodlného křesla a pošlu chuťovým pohárkům tu správnou tečku za celým dnem.
Pijete whisky raději sám nebo ve společnosti?
Upřednostňuji společnost. Protože popíjení mám spojené i se sdílením zážitků s druhými. To mi bylo vždy bližší. Tím neříkám, že si sám občas nenaleji, ale podstata již byla řečena.
Měl jste už před koktejl party Esquire Man 2015 whisky Johnnie Walker? Jaká byla vaše zkušenost s ní? Změnila ochutnávka na EM 2015 váš názor na ní?
Jonnie je synonymum pro řadu chuťových odstínů vizoura. Jinými slovy nebyl jsem překvapen, co se týče nabídky, která nám byla podávána, ale poměrně rychlá změna ochutnávek, mi udělala mišmaš v puse. Upřímná odpověď tedy zní, už nevím, která byla první a ta poslední, ale na faktu nic nemění, že mám ho rád.
Který z ochutnaných vzorků vám imponoval nejvíce?
Vím, že proběhl v té zmiňované řadě Double Black Label, který dobře znám. Takže ten.
Překvapily vás něčím chutě ochutnávaných whisky Johnnie Walker?
Paradoxně ta nej - ta nejdražší, nejluxusnější, nejušlechtilejší, čili Blue Label mne oslovila nejméně. Je možná na vině již v předchozí odpovědi zmíněná ochutnávka. Takže v budoucnu šanci jistě ještě dostane :-)
Co podle vás dělá whisky Johnnie Walker jedinečnou?
Co dělá přírodní krásy světa, přeci jejich ojedinělost a existence. A co dělá osobitou chuť, přeci jejich výjimečnost a nezaměnitelnost. Nepotřebuji rozpitvávat detaily.
Kdyby byla whisky Johnnie Walker žena, jaká by byla?
Žena je krásné inspirativní stvoření a srovnávat cokoliv s ní, bude vždy už jen vybledlý odstín její úlohy v širším slova smyslu. Prostě nedokáži si představit už to základní, milovat se s whisky. Takže, whisky buďte vizoury a hory horami. :-)
