Sponzoři...

Jste zde

S Márou o Kapuře

Rozhovor od srdce i od plic…

O úspěšném prvovýstupu na Pákistánskou Kapuru se už psalo, ale mně zajímaly ještě i další podrobnosti a proto jsem požádal Máru Holečka o rozhovor. Termínově se to komplikovalo, já jsem se byl cachtat na Altaji v řece a když jsem přijel, Mára už finišoval s odjezdem na další vrchol, ale nakonec se k odpovědím dostal až cestou do Afghánístánu. Myslím, že Márovy odpovědi jsou velice zajímavé a že se z nich ledacos dozvíte.

Pohled na severní Kapuru sedící uprostřed, focený z vrcholu Drifiky. Spodní třetinu zakrývá Trinity Peak
Pohled na severní Kapuru sedící uprostřed, focený z vrcholu Drifiky.
Spodní třetinu zakrývá Trinity Peak, foto: Špicál a Magnusek

Gratulujeme k úspěšnému prvovýstupu na Kapuru. Jak jsi vlastně přišel zrovna na tenhle kopec? Co tě na něm přilákalo?
Kde se najednou vzal v mých představách kopec Kapura? Ta hybná prvotní myšlenka je samozřejmě dobře si zalézt. Pak přichází na řadu již těžkopádná detektivní práce. Pátrání v paměti, kde co jsem viděl. Zda na vlastní oči, nebo v časopisech, webech případně slyšel z vyprávění a promítání. Ale konkrétně, o údolí Charakusa vím moc dobře již z mé první výpravy do Pákistánu před deseti lety a od té doby sleduji co se v ní páchá. Krom prvovýstupů a pokusů na elegantní K7 nebo K6 toto malebné údolí lemuje dalších „x“ fantastických špíger s kilometrovými zdmi. Velkou pomoc udělaly fotky „matfyzácké“ výpravy z roku 2006 při jejich výstupu na Drifiku. Dvojice Martin Klonfar alias Magnusek a Jíra Šplíchal řečený též Špicál přivezla panoráma nafocené přímo z vršku.Takže klukům vděčím za pohled do severní stěny Kapury, která je jinak přímo z Charakusy nespatřitelná. No a co mě zlákalo vydat se na ni? Věděl jsem, že tam vede pouze jediná cesta a to z cela odlišné strany, než jsem spatřil na fotkách. Veliká krásná stěna a ani jeden zásek cepínem, prostě jasná výzva zkusit to.

Štíty v údolí Charakusa
Štíty v údolí Charakusa, foto: Marek Holeček

Podle rejstříku AAJ tam jsou popsané dvě akce, v roce 2002 a 2005. Kdo tam působil před vámi a s jakým výsledkem?
Ha, to je ono. Ucelená ročenka American Alpine Jurnal, almanach všech nejlepších prvovýstupů ve stěnách a horách z celého světa, zapisovaný již od roku 1929. Když doplníte Himalaya Journal, High Magazin, Rock&Ice, Desnivel, máte informačně 99 % pokrytých. A právě z AAJournalu jsem vypátral jeden neúspěšný pokus německé výpravy z roku 2002 a úspěšný výstup alpským stylem „JZ“ hřebenem čtyř amíků Chabota, Swensona, House, Millera plus slovinec Prezejl. Kdo se jen trochu zajímá o současné horské lezení, dobře ví, že se nejedná o nějaká vykulená ořezávátka.
Fotky, které jsi poslal z Pákistánu vypadají docela impozantně. Jaké to vlastně bylo lezení, jak dlouhé byly těžké úseky a jak se cesta dala jistit?
Od samého začátku bylo jasné že nás s Honzou čeká mixové lezení. Skalní kout, který příroda vytvořila, proplétaly stále navazující ledové žlábky. Otazník visel nad poslední částí stěny, která byla zároveň klíčem k vrcholu a při pohledu od nástupu nebyla zcela čitelná. Jak se ale po výstupu ukázalo, cesta měla tři poměrně vyrovnané těžké pasáže. Jednalo se vždy o úsek, kde se led ztenčil na odlamující se škraloup, případně nebyl vůbec žádný a nastoupil kovový zvuk škrábajících maček a cepínů. Jednotlivé úseky měly v průměru kolem stopadesáti metrů plus poslední pasáž měla ještě bonus v podobě sněhové převěje. Co se týče jištění je to stejné jako všude jinde v mixech „BLBÝ“.

Lezení pod prvním bivakem
Lezení pod prvním bivakem, foto: Jan Doudlebský

Jaké byly možnosti pro bivaky? Jak vás podrželo počasí?
Měli jsme z Honzou už od nástupu vytipovaná místa, kde budeme spát, což se do jisté míry povedlo dodržet. Samotné bivaky popíšu dvěmi slovy: bída a utrpení. Zavěšený ve žďáráku s malou poličkou vysekanou v ledu pro zadek a nohy zapřený o smyčku jako opěrátko proti sklouznutí do údolí.
Jaké bylo počasí? Honza to vystihl dokonale “na jedné straně mi přimrzá prdel a na druhé se peču na slunci“. Ne vážně, Alláh byl k nám milostiv, krom jednoho dne, kdy nám při lezení fest sněžilo a mohlo se vše zvrhnout v průšvih, bylo nakonec počásko éňo ňůňo.

Poklidný biváček
Poklidný biváček, foto: Marek Holeček

Co výbava? Co jste použili a jak se to osvědčilo?
Ve výběru věcí jsem velice opatrný a chci mít opravdu to nejlepší. Kritérium je asi takové: co nejnižší váha, odolnost proti zničení, účelnost. Tady připojuji seznam co máme s Honzou s sebou.

Balení matroše
Balení matroše, foto: Honza Doudlebský

Oblečení:

  • membránové strečové převleky Klättermusen bunda (Froste) kalhoty (Freke) dvojité rukavice (Greppet)
  • kompletní spodní vlněné prádlo Devold (ponožky, kalhoty, tričko, mikina, vložky do rukavic, čepice)
  • péřová bundička Klättermusen (Liv) 290g
  • boty Lasportiva Honza (Trango Ice), Marek( Evo)
  • hodinky s výškoměrem Suunto (X-lander)
  • brýle Julbo

Suprové oblečení je základ. Pak se děj vůle boží.
Suprové oblečení je základ. Pak se děj vůle boží, foto: Jan Doudlebský

Materiál který jme měli s sebou:

  • 2× lana Tendon 75 metrů, průměr 7,8 mm (Master)
  • 2× sedáky Tendon (Light)
  • 1× sada friendů RockEmpire (krom dvou velkých)
  • 3× skoba „Véčko“, 4× skoba „Nůž“, 2× skoba „Dužnik“ BlackDiamond, Camp
  • 1× sada čoků RockEmpire (krom velkých)
  • 7× prošité smyčky RockEmpire
  • 2× cepíny Grivel (Taakoon) a 2× cepíny Raveltik (Démon), 1× mačky Camp (Vector) a 1× Raveltik (Spider)
  • 4× šrouby do ledu Raveltik, BlackDiamond
  • 2× helma Grivel (Salamander)
  • 2× batoh Bergans (Helium 50 l)
  • 1× bivakovací pytel SirJoseph 700 g
  • 2× spacák SirJoseph (Koteka) 800 g
  • 1× vařič Var II + 3× plynové bombičky 250 g propan/butan
  • 1× útočný stan Bergans
  • 1× kempovací stan RockEmpire (Alpin 3)

Každý se ale oblékne podle vlastní chuti.
Každý se ale oblékne podle vlastní chuti, foto: Marek Holeček

Kolik jsi měl při výstupu tep, jestli teda máš na hodinkách i měřič-tepové frekvence?
S jistotou na svých Suuntech X-lendrech mám všecko snad jen krom vodotrysku, ale přiznám se i když to bude znít hloupě, co umím ovládat je čas, podsvětlení a stopky. Pak mám ještě doma SuuntaT6, kde po připnutí snímače srdce kolem hrudníku a krokoměru se dá zjistit nejspíš vše o procesu v těle, ale ani tam jsem se zatím dál nedostal, než že je dokážu připnout řemínkem na ruku. Vyplývá z toho otázka PROČ JE MÁM? Já vám to teda povím, líbí se mi jak jsou masivní, vodotěsný, nerozbitný prostě takový lezecký „imidžovky“. Jo rád je nosím a lezu s nimi basta!

Hlavně, že jde čas
Hlavně, že jde čas, foto: Marek Holeček

A taky se s nima určitě pěkně lezou spáry žábovky. Jak vám šla aklimatizace?
Neuvěřitelně bolestně jelikož já i Honza z duše nenávidíme chůzi. Ale bohužel ochcat se nedá, a tak jsme za čtrnáct dní proběhli ledovcem Baltoro na Concordii a zpět, přejeli do BéCéčka K6 přes Skardu do Charakusy, vyšlapali na vysoké bezejmenné sedlo. Uznejte sami, to už stačí bohatě každému lezci na duševní zhroucení. Nicméně s dechem pak nebyl žádný problém a dobře rozklusaní jsme nastupovali do stěny.

A takhle to dopadlo. Smířen s osudem.
A takhle to dopadlo. Smířen s osudem., foto: Marek Holeček

Jak hodnotíš tento výstup v kontextu své dosavadní činnosti a ve srovnání s tím, co dělají v ostatní, třeba s výstupem Stecka a Anthamattena na Teng Kang Poche, který proběhl médii nedávno?
Dobrý, přežili jsme. Hory jsou samy osobě těžko měřitelné a spíš se přikláním k myšlence, že jsou neporovnatelné. Obtížnost je jen jeden z ukazatelů, výška je další, klima, pohoří… atakdále. A jak hodnotím výstup na Teng Kang Poche? Krásně si museli kluci zalézt. Nicméně nezapomenout, že hned vedle na stejnou stěnu jdou udělat další boží lajny. Takže hoďte „prďkou“, kdo má zájem, než to vyfouknou.
Myslíš, že se dají v současné době lézt podobně těžké věci i na vysoké kopce, jako třeba osmitisícovky?
Ne. Výška nebo respektive nedostatek kyslíku je limitující pro dělání takových vylomenin. Přesto existuje spousty logických směrů na nejvyšší kopce, které dodnes čekají na své první pokustóny. Rozhodně ale zavrhuji takzvaný „ruský styl“ prokopat se stěnou jak panamským průplavem s nasazením „x“ lidí a za jakýkoliv obětí.

Jeden z velkých magnetů pro prvovýstupy. Bezmála osmikilometrový Masherbrum.
Jeden z velkých magnetů pro prvovýstupy. Bezmála osmikilometrový Masherbrum., foto: Marek Holeček

Jak se těšíš na další díly expedice Devold Tripple North Walls? Je náhoda, že máte nejvyšší kopec Talung naplánovaný jako poslední? Podle čeho si vlastně vybíráš své expediční cíle?
Opouštím Čechy na vrcholu léta po měsíci od našeho návratu v době, kdy jsem se zas rozlezl na skalách, naběhal kilometry po zelení překypujícím lese, vypil sud zlatavého moku. Popravdě řečeno, vůbec se mi nikam nechce trajdat. Nicméně až udělám první kroky na Afghánské půdě, vše se přetočí na zvířecí touhu zalézt si v krásných horách. To vím. Druhá část otázky proč Talung nakonec? Je to jak facka jednoduchý “ideální klima před, nebo po monzunový období“. Červen-srpen patří Pákistánu, vrchol léta neboli září Afgoši a začátek podzimu stíháme Nepál.
Honza Doudlebský je tvůj častý expediční partner. Jak se na expedicích snášíte? Tvrdí se, že prý musí být všechno podle tebe :-)
To je spíš otázka na něj, tak se zeptejte jeho. Z mé strany je vše OK. Nicméně před chvílí jsem mu nakázal zavřít oči a spát hodinu a třicet dva minut než půjdeme večer do baru chlastat, aby neusnul hned po prvním pivu...

Honza je prostě zcela normální parťák
Honza je prostě zcela normální parťák, foto: Jan Doudlebský autoportrét

S kým vším si už lezl a jak na své partnery vzpomínáš?
Jinak řečeno kdo to se mnou byl ochoten vydržet a přežít nejednu výpravu? Jmenovitě Filip Filek Šilhan, David Dejvis Šťastný, Tomáš Houba Rinn, Tomáš Chobot Sobotka, Pavel Jony Jonák, Vašek Venca Šatava, Honza Jenda Kreisinger, Otakar Otík Vašek. Těmhle burákům jsem vděčný za silné zážitky.

Má někdo další chuť vyrazit?
Má někdo další chuť vyrazit? foto: Renča

My jsme zase vděční, že jsi nakonec našel čas na naše otázky a přejeme stejný úspěch i v Afghánistánu. Díky za rozhovor.

Na závěr film z výstupu - Expedice 2008, Pakistán
Server: iDNES.tv - Sportaut
Délka: cca 15 min.
Popis: Jak vypadá náročný výstup na šestitisícovku? Můžete se na vlastní oči podívat v tomto díle seriálu Sportaut.

[Napsal: Marek Holeček / Petr Jandík, 2008-09-08]


Info:
Článek zveřejněn na stránkách www.horyinfo.cz
Odkaz na článek:
http://www.horyinfo.cz/ ... s-marou-o-kapure

Rubrika: 
Štítky: 

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML