marekholecek.cz

Začátkem července si naše úderná jednotka začala prosekávat cestu přes kyrgyzské území směrem do pohoří Pamíro-Altaje. V Oši, což je místní regionální díra, jsme potřebné zlaťáky vydali místnímu „travelerovi“ a s pocitem dobře investovaných peněz vyrazili na poslední véču tvrzenou dezinfekcí v podobě mnoha stakanů vodky.

V minulé Montaně byla zpráva o prázdninovém podnikání našich horolezců v Kyrgyzstánu. Protože to byl podnik vydařený a v rámci současného českého lezení relativně výrazný, přinášíme zprávu zevrubnější.

Komu se dostal do pařátů časák „Hory“, vyhlížející spíš jako samizdatové vydání současné Montany, případně ještě lépe, kdo ho zažil, tak buď už je na lezeckém odpočinku – jinými slovy má to za sebou, nebo je už značně uzrálej bijec a v nejbližší době ho to čeká. No nicméně byl zde v r. 1986 napsaný článek o Ak-Su. Zněl nějak tahle: věže podobné patagonským kokotům, granit ukradený jak z Yosemit a počas vystřižený ze sanfranciského předměstí.

Tak poslední popruh dotáhnout a můžu vyrazit. Moje úplně poslední kroky směřují do Boulder Baru, kam se přišlo pár mých přátel podívat, zda opravdu odletím a tudíž ode mne bude skutečně na pár měsíců pokoj. Vybral jsem si záměrně tenhleten pub, protože během krátkého času co je otevřenej, si vybudoval v Praze postavení kultovní hospody. Pro mě se stal, ale málem místem osudným. Jelikož obsluha nedodržuje časový rozvrh, tedy zavíračku ve dvanáct. Takže na dlažbě jsem se ocitl až kolem čtvrtý v značně unaveném stavu. Vodbavení na letišti začínalo kolem šestý. Stálo mne to neuvěřitelné vypětí dostavit se včas na místo určení. Zkrátím to, prostě letadlo jsem chytil za ocas, sedl jsem si do sedačky a jako na smilování čekal na vysvobozující drink. Z toho vyplývá hrozba pro Jiřího Olivu (hlavní bos zmíněné pitevny): „Až mi to příště uletí, platíš letenku, vole!“

Sedím naproti Houbovi v nalejvárně u Kosti ve Žlebu a společným úsilím přispíváme našim barvám k lichotivému prvenství v průměru vypitých piv na hlavu.

Koho vezmeme jako třetího? Kořala říkal ať vyzkoušíme vzít Chobota, že tam získá ostruhy. Nojo, ale vždyť nemá žádné zkušenosti z hor, kro mě vysluněného Qalida. A také v životě nebivakoval ve stěně! Víš co, Máro, leze na písku a já ho už delší dobu mám v merku, takže bych to risknul.

Filip Šilhan

Ve dnech 9. 8. až 8. 9. 1997 probíhala expedice Garhwal'97. Cílem byl prvovýstup jihovýchodní stěnou Mt. Meru (6 500 m n. m.). Členy expedice byli Marek Holeček a Filip Šilhan. Dne 2. 9. byli přinuceni v důsledku nepříznivého počasí svůj výstup ukončit ve výšce 6 000 metrů.