marekholecek.cz

Čus přátelé, mám v zádech čas, jelikož za chvíli běžím na rozlučku, kterou jsem svolal před naším odjezdem do Pakoše. A to si můžete být naprosto jisti, že si nechci nechat ujít ani jeden hlt piva, než nás k ránu všechny svorně vyhodí.

Uveď svůj cestovatelský / sportovní / outdoorový profil.

Já Marek Holeček jsem, flákač, lezec, horolezec, cestovatel a požitkář. Když prohrábnu paměť a zaměřím se na lezení po horách mimo rodnou Evropu, tak jsem si vymyslel a zrealizoval 18 výprav do rozdílných pohoří, jako třeba Karákoramu, nepálského Himálaje, Patagonie, Hindúkuše, indického Himálaje, Pamíro-Alaye, nebo prosluněných kalifornských Yosemit. No a za skalkařením jsem si odletěl například na Kubu, do Laosu, Malajsie, Thajska. Za rok 2008 jsem dostal v pořadí už šestou nálepku s označením „Výstup roku“ od Českého horolezeckého svazu a to za expedici DEVOLD TripleNorthWalls.

Letos jsem spolu s Honzou Doudlebským odjeli na tři výpravy do asijských velehor. Naše expedice DEVOLD Triple North Walls měla od začátku společného jmenovatele a to pokusit se vylézt novou cestu v alpským stylu a jak z názvu vypovídá tak severní stěnou. Záměrně jsem si vybrali tři různé pohoří, jelikož každé má svoje specifické klima a v neposlední řadě i v charakteru lezení se znatelně vzájemně liší. (American Alpine Journal 2009)

Náročnost přípravy se obecně shrnout nedá. Ovšem co se opakuje před každou novou výpravou je: najít dráždivě vyhlížející cíl, zamilovat se do něj a nedat prostor pro jakékoliv váhání. Vše ostatní znamená jen technickou dovednost v běhu přes administrativní překážky, té či oné země, mnohdy spojené s bohatým příspěvkem pro nenažranou státní kasu. Sranda začíná a kolotoč překvapení se roztáčí hned po samotném příletu.

**V buddhismu je Mára zlovolný démon, který bránil Buddhovi v jeho cestě k probuzení. Ovšem, právě čtete lezecký časopis, takže řeč je o jiném démonu - kdo by neznal Máru Holečka? A kdo z těch, kdo jej alespoň trochu znají, by nemohl vyprávět? (Třeba o desetigigabajtových přílohách odesílaných e-mailem tak, že tento prostě „zadře“, o textech, kterých se korektoři doslova bojí, o lezení, o divokých večírcích atd.)

Odečítám poslední metry do oázy klidu a rozrážím snad už jen silou pohledu létající dveře s naléhavostí vyprahlého poutníka putujícího týdny přes rozpálenou poušť.
„Pivo Miguela… hned teď.“
Po notné chvíli co se mé tělo zhroutilo do vypolštářované sedačky s očima v sloup a při představě blížící se životodárné infuze jazyk polykající jak blázen na prázdno, dodávám: „Namaste Didi.“

„Kolik do Thamelu?“
„Patnáct dolar sir zaplatit.“
„To si nejspíš ulít a majznul se přitom do kebule. Dám pět, bereš, nebo nech být.“
„Tak sir dát deset, já hodně dětí a auto platit…“
Přitom vyloudil pohled věrného psa s šibalským úsměvem na tváři.
„No a co já s tím. Tak bereš pětibak, ano nebo ne?!“

Čísla v kalendáři se od té doby už mnohokrát přetočily a většina těch, kteří před čtyřicetitřemi lety pomáhali vynést těžké batohy naší první horolezecké expedici údolím Išmurch pod neznámé, ledem pokryté štíty již hoduje ve společnosti Alláhově.

Zdravím všechny z Afghoše. Naše expedice DEVOLD Triple North Walls, a teď už to mohu říci s klidem jako fakt, jelikož znovu sedíme s Honzíkem nazpět v  Kábulu, že … JE TO TAM.
Na kouzelný sněhobílý diamant Uparisínu zasazený do údolí Išmurch vede nová cesta SWEET 65'.
Vylezeno alpským stylem 13.-16. 9., dohromady 80 hod. Dva výživné bivaky ve stěně a jeden vrcholový jako rána z milosti…

Rozhovor od srdce i od plic…

O úspěšném prvovýstupu na Pákistánskou Kapuru se už psalo, ale mně zajímaly ještě i další podrobnosti a proto jsem požádal Máru Holečka o rozhovor. Termínově se to komplikovalo, já jsem se byl cachtat na Altaji v řece a když jsem přijel, Mára už finišoval s odjezdem na další vrchol, ale nakonec se k odpovědím dostal až cestou do Afghánístánu. Myslím, že Márovy odpovědi jsou velice zajímavé a že se z nich ledacos dozvíte.