Sponzoři...

Jste zde

Natáčení na Luční boudě

Jistě znáte z vlastního života, ten moment, kdy se na něčem domluvíte a již od samého začátku je vše opačně, než jste předpokládali. Jeden míní a druhý koná jinak. Taktéž se stalo s natáčením na Luční boudě. Přitom se dá říci, že na věci žádná složitost nalézt téměř ani nelze a přeci.

Telefonát s Martinem byl krátký, ale pro obě strany zavazující.

„Jasně, rád přijedu na Luční a udělám přednášku.“
„Dobrá, tak si zapiš poznámku do „blbníku“, ať nezapomeneš.“
„Mám poznamenáno a od kolika, že?“ přitom trochu fabuluji, jelikož telefon držím ramenem u ucha a volné ruce vážou uzel k sedáku. Jsem v sluncem zalitém Žlebíku, přitom skutečně jediná myšlenka, která mi v tu chvíli zaměstnává mozkové závity, jsou krásné pískovcové stěny, jež vyrůstají přímo nad mojí hlavou. Jsem přesvědčen o své paměti, ale myšlenky už byly tou dobou na skále, kde za moment zážitky vytěsnily přebytečné detaily našeho rozhovoru.
„No, budeš tam ještě s Radkem Jarošem, tak ideál bude přijít něco kolem páté.“
Telefon oněměl a domluva obou stran je uzavřena. Průšvih nenastal v datu, ani v místě, ale v představě.

Záběr z dokumentu Chytnout nebe za kšandy

Uběhlo od té doby pár týdnů a v kalendáři na mne vyskočil označený den s popiskem Lb/Krkonoše/17hod přednáška SAC, neboli South America Climbing. Za okny již od rána padá sníh a stačil letmý pohled ven, kde z vinohradského dolíčku se snaží vyjet auta bílou kaší směrem na Tylovo náměstí. Jejich počínání je spíše k popukání, než smysluplná jízda. Smích mě okamžitě přechází, jelikož za pár hodin mě čeká totéž. Má zaparkovaná pýcha vystavěná na tlustých velkých kolech a s vzorkem sjetým ideálně pro okruh F1, se stává na druhou stranu hororem seskládaných s obrázků dvouapůltunových saní, které se řítí bez možnosti ovlivnění směru vstříc prostoru. Jsem idiot, jako každý rok přezutí pneumatik odsouvám a odsouvám. Nedá se nic dělat, sedám za volant, do toho si melduji pár pouček o prošláplé spojce a zákazu používání brzdy v případě smyku. Poslední slova směřuji do středu svého volantu, kde na mne civí dvě véčka, do kterých vkládám nadpřirozené vlastnosti, podpořené reklamním výplachem „DAS AUTO“. Jedu…

Záběr z dokumentu Chytnout nebe za kšandy

Po cestě potkávám nešťastníky prapodivně zaparkované podél cest. Mé šoférské dovednosti se dají označit za bídné, tudíž spěchám jako v Nohavicově písničce o splašeném šneku, čili rychlostí kilometr za hodinu. Nakonec „přikáklost“ si vyžádala svoji daň a s pátou hodinou přijíždím do Pece pod Sněžkou. Nicméně jsem spokojen se svým výkonem, jelikož auto dohrkalo nezničené, tak nezbývá než kopnout do vrtule a vyběhnu kopec, kde přednášku od půl sedmé s vyplazeným jazykem nejspíš stíhám. Musím jen zavolat Martinovi, ať udělá „škatule hýbejte se“ a šoupne moji přednášku až jako druhou, přičemž záskok za mne bude dělat „Jarošák“. Je jasné, že Radka určitě již vyvezla na boudu rolba, protože má čerstvě odoperované omrzlé nohy, které utrpěl při letošní expedici na Anapurnu, tudíž je tam. Tato logická úvaha mě uklidnila, že i vyzvánějící telefon, který neměl na moji žádost odezvu, mně nikterak nevyvedl z rovnováhy. Martin není zelenáč, který ztratí nervy před vyčkávajícím publikem a poradí si sám, rozhodně nepotřebuje mé rady. Oblékám elasťáky a nazouvám běžecké boty. Pravda, oproti Praze je tady o deset čísel více sněhu a má výbava zde vypadá jaksi nepatřičně. Nenechávám se odradit udivenými pohledy protijdoucích, které jasně vypovídají, že jsem se minul v ročním období. Vybíhám z Pece zahřívací hup a míjím Rychtrovi boudy. Na zádech mám protivný batoh, kde nesu počítač pro večerní přednášku s věcmi k převlečení. Miluji tenhle běh z pece na Luční boudu. Jedná se o lauf, kde srdce má chuť vyskočit z těla s tepovkou vyšroubovanou do nejvyšších obrátek. Radost umocňují přibývající metry, které mne vzdalují pomyslně od civilizace, kterou nechávám dole za zády. Vítr přidává na síle, přičemž tma je víc než realitou. Mé boty při každém došlapu se křupnutím zaboří a poletující vločky drží tam, kam dopadnou. Věrná psice Šaky pronásleduje nevěřícně mé kroky, přitom je jí jasné, že páníček se definitivně zbláznil. Nezbývá než nandat membránové převleky a zapnou čelovku. Na hřebenech za Výrovkou funí od Polska nemilosrdný protivichr, jenž naprosto oslepuje. U kapličky dochází Šakyně trpělivost a obrací. Dává jasně najevo, že láska k pánovi má své pevné hranice. OK, otáčím za ní. To bude ale průšvih, nu což. S větrem v zádech v poraženecké náladě scházím do údolí. Už slyším ty „kecy prdy“, hraje si na horala, který nedojde ani na hřebeny Krkonoš. Pchcééé. Naštěstí po chvilce narážím na rolbu směřující vzhůru do toho marastu. Beru s vděčností útroby železného oře a jedu znovu k cíli.

Záběr z dokumentu Chytnout nebe za kšandy

Rozrážím dveře Luční, v relativně dobrém času před sedmou večerní.
„Kde jséééš ty „voe“, všichni už tady čekají.“
S lehkým proviněním nakukuji do sálu, ale žádné naštvané obličeje není vidno. Naopak hlasitý hukot dává zřetelnou výpověď, že osazenstvo je již dobrém rozmaru, jen filmový štáb mě se svojí osvětlovací technikou nezapadá do scény, kterou jsem očekával.
„Co tady dělají ti filmaři?“ Nechápavě otáčím hlavu na Martina.
„Čekají na tebe bejku, až se uráčíš dorazit!“
„Ale o tom nic nevím.“
„Bodejť bys věděl, celou dobu jsem ti to meldoval předtím do telefonu, ale to je mluvit jak s mimozemšťanem.“
„Asi máš pravdu, nicméně jsem přistál a dále mohu pokračovat v určené misi. Jak si na tom ty Martine?“
„Jsi nebetyčný…, jdeme na věc.“
Závěrečná slova s gestem hrozící ruky, byly již proneseny s úlevou a úsměvem na rtu.

Minuty dobrodružství natočené ČéTé čtyřkou na Luční, si již můžete vychutnat s vědomím, že „návštěvník jiné planety“ chybil v orbitu a málem přistál jinde, ovšem nakonec vše dopadlo tak, jak dopadnout mělo, čili dobře.

Těbůh Mára


Rubrika: 

Komentáře

ahoj, příjemný videjko a rozhovor, dobrá story o cestě na boudu:)

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML