Sponzoři...

Jste zde

Nanga Parbat 2012 - Jak to viděl Zdeněk Hrubý

Poznámka: Ve slovenském časopise Horolezec 6/2012 vyšel Marouškův článek o expedici Nanga Parbat 2012.
Článek (ve stejném znění) si můžete přečíst zde. Zdeněk Hrubý byl redakcí časopisu Horolezec požádán o vlastní pohled (doplnění Márova článku), a tady ho máte…

S dlouhými plány na Nanga Parbat jsme na tom s Márou stejně. Kniha o Nanga Parbat byla první knížkou z Himálaje, kterou jsem jako dítě dostal. Od té doby jsem na tu horu chtěl vylézt. Ale čas běžel a plány vždy zamířily jinam. Postupně jsem vylezl na sedm osmitisícovek, s Nangou jsme se však pořád nepotkávali. Až v roce 2011 jsme s Márou ve dvou vyrazili alpsky do Rupalské stěny, vymysleli jsme si tam prvovýstup. Byla to paráda, sami dva na kopci, v rámci aklimatizace jsem udělali novou 1200metrovou variantu v Schellove cestě. Ale podmínky ve stěně a to, že jsem dostal pěkně šutrem, vystavily stopku. Ale už při odchodu z hory jsme se chtěli vrátit. Plán na letošní rok byl vylézt expedičně s kamarády Kinshofferovu cestu v Diamirske stěně, aklimatizovat se tam a nechat si v cestě stan na sestup. Poté přejít do Rupalu a zkusit dolézt projekt z loňska. Potom sestoupit Diamirskou stěnou.

Člověk míní, Mannitou se směje. Nádhera byla, že jsme přišli na kopec a nikdo tam nebyl. Žádný zástup lezců, žádné fixy, žádná prošlapaná cesta. Menší nádhera už stav, v jakém se stěna nacházela. Pomalu nám docházelo, proč se několik let několik expedic nedostalo nad 6000 metrů. Nakoukli jsme jednou do stěny a bylo jasné, že v daných podmínkách pendlovat nahoru a dolů expedičně není dobrý nápad. Takže jsme se vrátili do BC, zabalili s Márou úsporně a jako vždycky vyrazili zase jednou ve dvou na alpský výstup. Minimální aklimatizace nebyla úplně nejlepší startovací čárou, ale jsme staří psi a doufali jsme, že si nějak poradíme.

V různorodém terénu představoval největší zápřah hluboký, špatně držící sníh. Dokud je po kolena a po pás, pořád to jde. Blbě a bez nadšení, ale jde. Jakmile se propadám do děr po pás a postup se odehrává jeden krok nahoru a dva skluzem dolů, ztrácím smysl věci a propadám úvahám. Museli jsme improvizovat a postupovat nikoliv po správné linii, nýbrž tudy, kudy se dalo vůbec postoupit vpřed. I když na dlouhých úsecích bych si bezpečí představoval úplně jinak.

Zbloudění v nepřehledných skalách vrcholových partií v blížícím se večeru a nesnesitelně sílícím větru představovalo třešničku na dortu. Rozhodli jsme to nevzdat a najít cestu k vrcholu, i když to vypadalo na bivak. Mačky a cepíny dolů a na bágly, nastalo hledání směru, kličkování a přelézání holých chaotických skal. Odměna byla sladká, vrchol jsme našli a ještě za světla stihli skalami zase sestoupit do správné cesty a vyhnout se bivaku. Za 22 hodin jsme byli zase zpět v útočném stanu nejvyššího tábora. O bivaku Hermanna Buhla těsně pod vrcholem jsem sice rád čítával a obdivoval jej, ale nemusím mít všechno.

Nakonec výstup trval jedenáct dnů v kuse a už jsme ztráceli pojem o čase. Sestup byl dramatický až do závěru, lano jsme museli nechat v převislých rampouchách totálně blbého ledu. Ale kdosi nahoře nás má rád a laviny a šutry nás míjely, i když těsně. Byli jsme v každém čase na tom správném místě.

Po sestupu nám po krátkém zvážení bylo jasné, že v takových podmínkách to bude v Rupalu ještě horší a že to, co jsme právě přelezli, není ani trochu způsobilé pro sestup. Takže jsme se poroučeli domů. Vrátili jsme se tak rychle, že si někteří kamarádi ani nevšimli, že jsme někde byli a vylezli na kopec. Ještě jsme stihli vyhřáté skalky, i když namrzlé prsty v lezečkách chvíli pekelně bolely a vyžadovaly zaťaté zuby.

Nanga Parbat je nádherná hora s možnostmi vymyslet nové radosti. Ale podmínky musí být k tomu způsobilé, jinak se to rychle mění v čistou ruskou ruletu.

Obálka časopisu Horolezec

Rubrika: 
Štítky: 

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML