Sponzoři...

Jste zde

Nanga Parbat 2011 - Z. Hrubý - 06/12 - Která to bude a kdy

Konečně nám Hora zase nadělila nekonečné hvězdné nebe a měsícem zářivou stěnu k ránu. Pozdní ráno plné jasu ze třpytících se polí a černočerných kontrastů skal tam nahoře. Máme také víkend. Někteří lidé vůbec neznají ta pomalá dopoledne a dlouhé noci. Zahálka, moudrých morálka. Četl jsem, že je založen Spolek pro zpomalení času. Nicnedělání je těžká práce. Nezvyklá a nebezpečná.

Po několika klasických jídelních potyčkách s Alim se shodujeme na stravě a přichází oslavný návratový dort vytvořený a zdobený s láskou a péčí. Mírným nátlakem se Marouškovi podaří přesvědčit Aliho s Matiollem, aby si nechali své rádio s místním popíkem na dobu, kdy budeme pryč. Po chvílích vyhráváme klasiky českého bigbítu. Ona má špinavý záda, my po očistné lázni za balvanem a po následném praní už ne. Zdánlivý pocit soukromí naší koupelny bere za své při pohledu nahoru na náš hlídací balvan. Několik místních lidí se soustředěním chvályhodného studenta pečlivě pozorovalo naši koupel. Nařízení a zásady zdejší puritánské zabalovací a skrývací společnosti pro studium bílého muže neplatí.

Opravy maček, gore kalhot, lékárna, sušení… Hlavní je přemýšlet a hovořit a rozhodnout. První rozhodnutí padá o poslední slepici. Kamarádka nekamaráda, už si hor užila dosti. Oprávněně na nás zírala nedůvěřivě. A pak to těžší. Rozumujeme nad kalendářem, rodí se jízdní řád lezení. Hypotetický, uvidíme, co na to Mannitou. Hlavní aklimatizační lezení zamíří do Schellovy cesty, nástup jsme pečlivě hledali při předchozím lezení naproti. Samotný výstup povede středem stěny pilířem napravo od nás. Direttissima, ale nad sedmi tisíci budeme muset rozhodnout kudy k vrcholu, to odtud neumíme. Po dosažení vrcholového hřebene náš čeká traverz Diamirskou stěnou na druhé straně a sestup Kinshofferovými skalami, pokud se tam dohrabeme a trefíme to. Vlastně ne pokud, to musíme. Snad se to vejde do 10 - 11 dnů lezení v kuse. Výškově téměř pět tisíc metrů nahoru a čtyři tisíce dolů. Snad malá odpověď velkému proč. Pár drobností ještě zbývá doladit. Minima non curat praetor. Tak co, bude to Stairway to Heaven, to Hell?

Sper to čert jaká touha je to vedla nad obzor
snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost
naše touho ještě neumírej, sil máme dost
Teď ještě tu o Sněhurce.

Banalýza života to není. Ani vděčné šidítko sportu v bedně, placebo autenticity, řečeno s klasikem. S tebou i do pekla, kotě.
„Zajímalo by mě, jaké místo v hierarchii šílenství zaujímá šílenství rozumu“.
Sotva jsme se v tom rozebrali, usídlily se Marouškovi v očích takové spokojené veselé plamínky a pořád se smál.

„Jel jsem v tramvaji a byl tam chlapík a strašně krásně a srdečně se nahlas smál, škoda, že to byl blázen.“

A teď: Je to v nás filosofie nebo víra? Buď je filosofie vírou, nebo není vůbec, buď je víra současně filosofií, nebo není ničím, buď vládne jednota, nebo nic. Papež Wojtyla měl pravdu, víra dává možnost rozumu, aby postoupil dál ve svém hledání smyslu a nezůstal jenom v mezích své vlastní konečnosti… On to ovšem myslel jinak, i když měl hory rád a v Tatrách byl pečený vařený.

Potýkání se s počítačem.
„Jestli ono to digitálno není nějak škodlivý taky na psychiku, kdoví, co to do nás vysílá za sajrajt, tuhle jsem se musel jít vydýchat, abych se z toho parchanta zotavil, zastavil mi psaní, nic mi neuložil, svině, cejtil jsem to vyloženě jako osobní útok.“
Slyšel jsem o starých, dlouhých expedicích, o balíčcích dopisů dlouhou cestou poštovními poslíčky tam a zpět. Tak to má určitě být. Teď máme místo dopisů svázaných do balíčků podle ženské (chlapa) a roku beznadějně vymazané maily a SMS.

Prostě…

Na studených horách zamrzlý sníh
sahá až do pasu celý bílý
leč rybí pach zmateného světa
barví oční bělmo do červena
dávej na sebe pozor na cestách
dlouhých tisíc mil
a promiň mi, že nejdu s tebou
(Kjangho Songu)

…se do jedniček a nul nevejde.

Ale zase bych lidského člověka tak nelitoval :-). Při mém rukopisu to po sobě alespoň sám přečtu.

Maroušek nevydrží a k večeru ještě vybíhá na morénu a skalní kulisu nad námi. Přesvědčit se o tušeném a přesvědčit přesvědčené. Večer – jak je doma, znáš to. A horečka sobotní noci, ať je v kterých skalách. Co říkáš, Zbyšku? Jinak nic, fíkus vypustil další dužnatý list.

Osel hlasitě touží.

Neděle. července je pod mraky, stěna roztrhanými průzory nabízí uplakanou tvář obnažených ledových polí. Není jich málo, tam bude ouvej. Česká filharmonie s Talichem hraje Dvořákovy koncerty ještě v době, kdy v ní platilo vrcholné umění, srdce a dirigent. Nebeská hudba z výšin se stálou stopou smutku, jako láska. Hledej slova, nic než absolutní krásu nenalezneš.

Mladý sokol Maroušek zavrtal zobák do sudu s domácími dobrotami. S těžkým srdcem vyhazujeme sýry, čokolády. Obaly ani obsah nevydržely agresivní podmínky a transport, výsledná páchnoucí směs by nebyla zdraví bezpečná.

Stálými účastníky mých expedic jsou gumídci – i když to nikdy nepřežijí a jsou sežráni ostatními, neumějí se bránit silnějším psům. I v tom je to tentokrát jiné. Gumídci se slili v pestrobarevnou dokonale nerozdělitelnou směs, pravé amarouny. Jejich neotřesitelnou pozici zaujaly bon pari. Ale krkoun Maroušek je přiděluje jako svátost oltářní.

Zjišťuji, že se ze mne stává normální, pozitivně přemýšlející člověk. Mé myšlení se srovnalo s obludou nad námi a začínám jí říkat naše Maličká. Už si dovedu představit průstup a už se ani nemusím nutit k podrobnému zkoumání stěny, kdykoliv to mraky dovolí. Muselo to jít pomaličku. Paštiku musíš mazat tence, jinak vyniknou její horší stránky.

Ali se chytil do vlastní pasti. Nemá vůbec nic na práci, vše hravě zvládne Mattiolo. Snaží se co nejvíce spát a modlit. Ale ani to nejde pořád. Vyhlížet ze šutru do údolí na jednu i druhou stranu taky omrzí. Neumí číst, tak ani nic číst nemůže. (Neumí ani telefonovat, pokud mu někdo nevymačká číslo z papírku a nedá mu telefon k uchu. Ve velké úctě si říkám, že vypracovat se s takovými handicapy na renomovaného kuchaře zahraničních expedic je velký výkon. Nemůže chodit do vsi, protože se nedomluví místním jazykem. Snaží se hovořit s námi o všem možném, ale my máme také svoji práci a program a navíc vyznat se v jeho hatmatilce je nadlidská dřina, která brzy unaví. Navíc mu Maroušek zakázal používat jediné slovanské slovo, které zná, tj. spasibo. Jelikož Ali nemá přirozenou barieru minimální intimní vzdálenosti, tráví dlouhý čas civěním do našeho stanu a na nás z několika centimetrů. Jedno, zda do jídla, při práci, přemýšlení, čtení, psaní, hovorech česky. Myslím, že se s ním po expedici opravdu srdečně a rád rozloučím. Trpaslík by řekl: Neciv, neciv, nebo tě kopnu do voka. Vzpomínám si na své dávné ulehčení při návratech z Ruska. Strašně rád jsem se tehdy vracel domů, do světa, kde si lidé dávají přednost ve dveřích, vykají si a oslovení zní také jinak než što chóčeš maladoj člověk a reakce na oslovení jinak než Eééé? Takže jeho aktivita se vybíjí v nekonečné snaze vnutit nám svůj rytmus dne a svou představu o stravování. Které typicky začíná snídaní o dvou vejcích utopených v litru oleje s přílohou dvou kilo čapátí… Alespoň nás nic neláká flákat se v BC a budeme se vracet se co nejrychleji nahoru.

Vzhledem k našemu solárnímu panelu jsme začali pro široké okolí fungovat jako místní ČEZ. Zajímavé je, že všichni chtějí dobíjet mobilní telefony. K čemu, když nejbližší signál je nejméně velmi dlouhý den dolů údolím. Asi na nich hrají hry.

Máme tady ještě jednu společenskou hru, kromě šachů. Potřebujeme na stole alespoň minimální prostor na jídlo, pití a práci. A kolem sebe alespoň minimální prostor k projití a uspořádání našich sudů a věcí. Ali a Mattiolo neustále projevují úpornou a úchylnou snahu přinášet další a další věci a vyplňovat jakýkoliv prostor. Zvláště stůl se nezvladatelně plní různými nádobkami, pytlíky, pochutinami a přísadami, které nikdy nebudeme jíst ani používat. Bazaar, jim se to tak líbí, jako křesťanům v očistci. Když už není žádné místo, všechno to vezmeme a s komentářem odneseme k nim, do kuchyňského stanu. A začínáme znovu. Tak to provozujeme nejméně dvakrát denně a nezdá se, že by je to nějak přestalo bavit či přivádělo k zamyšlení, zda to nemá být jinak.

K večeru už se Maroušek na mne opět nevydrží dál dívat a s šíleným výrazem v očích vyráží do ledovce na nástupu Schellovy cesty. Udělal dobře, protože náš směr se ukázal mylným a objevil správný průstup. Inshallah, zítra bychom se tam s batohy těžce motali.

Nebe plné hvězd. A už také padají hvězdy.
Spatřil jsem kometu
chtěl jsem jí zazpívat
o vodě
o trávě
o lese
o smrti
se kterou smířit nejde se
o lásce
o zradě
o světě…

Osel hlasitě touží.

Ráno nikam nejdeme, jen v klidu dobalíme. Nebem táhnou mraky jak vědmy povětřím. Po svém tradičním ranním rituálu proměny šarpeje na lidský obličej.

Teď před zrcadlem ptáš se, zda jsi to ještě ty
anebo někdo jiný v tvém těle zakletý
ten nevítaný cizák se vetřel před léty
a roztáh se jak plíseň…

došlo na bouldrování na šutrech. Kolem procházejí místní dámy z vesnice a místo skrývání se za vše, co se nabízí, se zvědavě, byť z uctivé vzdálenosti dívají naším směrem, dokonce s úsměvy. Hned je ale stihne spravedlivý trest, byť zatím ne boží, jen v podobě hlasitého káravého křiku mužů. Plamen odporu zvedli první na šutru salaamalejkující Ali s Mattiolem. Inshallah.

Přichází zpráva, že během našeho chystaného výpadu do stěny budou u nás tábořit procházející německé trekařky. Vznikla vážná diskuse, v níž Maroušek po tuhém odporu přiznal, že budeme o něco velikého ošizeni, neboť pohled na bílou ženu, vlastně zde na každou ženu, je živou vodou. Byť by to byla Gertruda s Utte.

Osel hlasitě nezklamal. Chce nás zásobit svým přesvědčením.

Zítra vyrazíme, konečně do té zdi nad námi. Zatím si čtu Jiřího Ortena. Toho, o němž Halas řekl: Až v katedrálách budou plouti ryby, tento básník bude volán jménem. Edith Piaf na spaní.

[Napsal: Zdeněk Hrubý, 2011]

Následující díl: 07/12 - Pionýři slepých uliček

Rubrika: 
Štítky: 

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd><img>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML