Nanga Parbat 2011 - Z. Hrubý - 03/12 - Doma

• 01/12 - Příběh nezačíná, už dlouho běží
• 02/12 - Cesta z města do těsta
• 03/12 - Doma
• 04/12 - Život na pláži
• 05/12 - Nedokonalé slasti
• 06/12 - Která to bude a kdy
• 07/12 - Pionýři slepých uliček
• 08/12 - Ramadan
• 09/12 - Tady jsme vždy chtěli být
• 10/12 - Dej nám Pánbu kýbl bublin sem
• 11/12 - Kam dolétne sokol
• 12/12 - Jak se dostat do ráje

Nikdy jsme ještě neměli BC tak nízko. Jsme ve 3 500 m, ta obrovská stěna prostě vytlačuje nebe nahoru a lidské stany dolů. Přes den žádný chlad poloh nad pěti tisíci metry a led a suť pod nohami, žádné závaly sněhu. Vedro a louka, za sucha prašná a za deště bahnitá. Trdliště. Na aseptické prostředí, které je výhodou vyšších poloh, spoléhat nemůžeme. Inshallah. Ale je tu nádherně. Sem tam strom, keře, roztroušené boulderové balvany z červené žuly všude kolem, pod námi údolí s řekou, trochu Alpy, trochu Yosemite, trochu Ťan Šan… Přímo nad námi stěna, která nás čeká, vábí a odrazuje.

Rutina. Před setměním zřídit hlavní části BC. A přinést vodu, protože odchodem od vesnice ji budeme muset nosit. Žádná jiná tu není. Stojí jídelní stan, kuchyně a zároveň ložnice kuchaře, 2 stany pro nás, skladový stan na materiál. A toaleta. Maličké hnízdo, více netřeba. Je nás tu jen sedm. Marek, já, kuchař Ali a 4 slepice přinesené z údolí. Vlastně dnes večer jen 3. Je přece večeře na uvítanou.

Obrovský měsíc v úplňku ozařuje večerní chlad a klid a mír všude okolo. Činí stěnu ještě snovější a čnící vysoko do vesmíru. V závěru údolí září další impozantní ledová stěna vyzývavého nádherného štítu.

„Vyjdete ven
a roztřese vás zima
to po nebi bloudí můj miláček
má kruhy pod očima…“

Za takové noci se dá stoupat bez bázně a hany a bez čelovek. Váhavě mluvíme, nevyznáme se ještě v našich prvních dojmech. Dobrou noc, každý se svým chaosem uvnitř sebe. Ani jeden nemůže dlouho usnout.

„Jak je to s přáním, s nímž chodíme spát
jak je to s vyznáním Já mám tě rád
jak je to s plícemi v nichž nosíme vzduch
jak je to s vinařem, co po doušku zbled…“

[Napsal: Zdeněk Hrubý, 2011]