Sponzoři...

Jste zde

Nanga Parbat 2011 - Z. Hrubý - 01/12 - Příběh nezačíná, už dlouho běží

Příběh nezačíná, už dlouho běží. Ve skutečnosti od dětství a odněkud z Tater. Dále a dále, znáte to. Další plány a výpravy, jak je nápad, příležitost a snění přináší.

Ten letošní běží třeba z veselého večírku v Ádru u Tošováka. Oba jsme s Márou přijeli v roce 2007 z Karakorumu, on z nějakých pokusů na Gasherbrumech, já z K2, kde jsem řízením osudu zůstal sám bez Radka a byl z toho výstup na Broad Peak. Vedeme řeč, jak bylo… a jak třeba bude. Rýsuje se myšlenka na prvovýstup JZ stěnou Gasherbrumu I, legendární výstup, který už pokoušel stejně legendární Jerzy Kukuczka před 25 lety. Kamarádi potutelně pokukují, co to kujeme nad pivem zrovna my dva, které dělí dvacet let věku.

Rok se s rokem sešel, s Radkem 2008 odjíždíme na double Dhaulagiri – Annapurna. Vše je trošku jinak, po Dhaulagiri následuje Makalu. Marek v tom roce tráví dlouhý čas na Tripple North Walls - Afghanistan, Pákistán, Nepal… A je zase Ádr, povídačky naší navrátivších se lezců. Zjišťujeme, že Babanov v létě dal pokus v JZ stěně Gasherbrum I, ale linie odolala. Odjíždím na další z legend, jižní stěnu Aconcaguy, vrchol byl a krásný výlet, jižní stěna ne.

Přichází léto 2009 a naplnění plánu od Tošováka. JZ stěna ve dvou, alpským stylem. Postupujeme stěnou, 7 500 m konec, netušená zrada ze zálohy, prasklé vředy v žaludku, dramatický návrat stěnou, o které jsme si s Markem mysleli, že nás nikdy nepustí zpět. Neznámý Bůh nás má rád, povedlo se. Marek ještě hrdinně vystoupal sám na vrchol japonskou cestou. Jeho první osmitisícovka. Mé následné léčení nebere konce, následuje utržený lýtkový sval.

Mizérie žádá nový životabudič. Přichází zjevení Ruda Krautschneider se svou kopií Magalhansovy středověké lodi a touhou podívat se do Antarktidy. Do moří, kde s podobnou lodí 250 let nikdo nebyl. Oči planou, srdce hoří, partička kamarádů je připravena, objeveno snové antarktické pohoří, kde ještě nikdo nebyl, odjezd Vánoce… Nestalo se, loď Viktorka nedoplula do Patagonie, přišla v Atlantiku o stěžeň a další části, vážně nemocná posádka se taktak spasila na nějakém ostrově v jižním Atlantiku. Máme s Markem už letenky a tak hurá po Vánocích do Argentiny, když už jsme v mysli směřovali na ten konec světa. Prvovýstup jižní stěnou Aconcaguy nenastal, vyhlédnutý směr přišel o nutný led a podmínky stěny nás odradily. Na vrchol tedy opět jinou cestou a následoval nádherný lezecký výlet až do roztrhání těla, hlavně prstů.

Protože Antarktidu jsme nevzdali, soustřeďujeme se už jen na konec toho roku psaného 2010. V létě prožívám historickou živelnou katastrofu v Ladakhu, Maroušek pilně nacvičuje nezvyklou roli tatínka. Na podzim je ale vše jinak, naše loď Viktorka opět nedorazila přes Atlantik do Patagonie a sen Antarktida mizí v hustých mlhách. Je nutné svolat opět strategickou radu k Tošovákovi do Ádru. Neboť zde, s výhledem na království pohádkových věží, přicházejí nápady a chuť samy.

Upečeno. Na jaře poletíme do Nepálu, už se nám stýská. V zimě předtím několik lezeckých výpadů do větších stěn v Alpách a pořádně se připravit. Cílem je prvovýstup SZ pilířem souseda Kangchenjungy, Talungu. Pokusy zde už mají též svou historii, včetně Markových omrzlin. Člověk míní a Mannitou se směje. O Vánocích mi při lezení na ledech v Krkonoších praská kost. Po měsících marné léčby dochází na operaci a další dva měsíce spláchnuté do záchodové mísy. Bye bye Talung, zima a jaro jsou pryč.

S berlemi těžko dosíci Tošováka a Ádru, plánujeme tedy jen v Praze. Předmonzunovou sezónu už ve vysokých horách nestihneme, tedy někam v létě. To znamená Pákistán. Zmíním Nanga Parbat. Netrvá ani pár vteřin a Marouškovi svítí oči. A v zápětí přichází myšlenka. Rupálská stěna, prvovýstup v centrálním pilíři. Mnoho výstupů tam nevede a ani se tam moc horolezců nehrne. Není divu, ta více než čtyři a půl kilometrová vertikála nemá žádné slabiny, zdá se. Avšak kde je vůle, je cesta. Expedice dostává název Wild choice a jede se. Jen mne někde vzadu v hlavě napadá, že když rozený a svým životem ještě více ukutý divoch Maroušek nazývá výlet divokou volbou, něco na té holce asi bude.

Berle pryč, začínám snad poprvé v životě odpovědně trénovat a bez milosti zatěžuji i nohu. Je málo času do expedice, ať se ukáže, jak srostla. Táhni a srůstej, praví klasik. Zjistit špatný výsledek až někde ve stěně netoužím. Pár kilo navíc se moc nesnažím shazovat, budou se tam nahoře hodit. A ještě hekticky balit, pracovat, jako vždycky. Rozloučení už hezky spořádaně u Tošováka v Ádru. Mezihra těsně před odjezdem na Hvaru, Mirova cliff base ve Svete Nedelji dává poslední pohodu prosluněné skály nad mořem a testuje vedro a fešácky vystříhanou lebku dohola.

Poslední dlouhý den téměř bez spánku, ještě říznout zanícené oko u lékaře, ještě pořád něco chybí. Ale co s sebou nemáš, nepotřebuješ, že. Odlet v 6 ráno, takže na letišti v půl páté. Díky, Herr Mireck und Herr Michal, za tu krásnou volbu letu! My kalná rána milujeme a na letišti zvláště. Je 9. července, letí s námi ještě Mirek a Michal, kteří míří na Baltoro a na krásnou Drifiku. Takže se spolu ještě potěšíme na půl cesty do hor. Duty free v Doha dodává poslední drobnosti a už brzké ráno vedro v Islamabadu, Ghulamova usměvavá tvář, hotel tradičně za vysokou zdí s ostnatým drátem a ocelovou bránou hlídaný samopalníkem, začínáme.

Na turistiku není čas a myšlenky. Je to vlastně takový tradiční rituál. Krátký spánek, pak úřad, záloha na vrtulník v případě potřeby, peníze, seznamy, dokoupení posledních věcí. Ale chlapci sokolíci jsou zodpovědní, takže já, starý sokol, mám celkem klid a soustředění na pořízení apartního kloboučku proti sluníčku a taky šachů. Večer Luna Caprese, jediná oáza nás Evropanů v tomto podivném městě, v němž jsou ulice hlídány kulometnými hnízdy. Luna Caprese v zahradě za vysokou zdí svou pohostinnost již několikrát odnesla bombovým útokem, ale vždy znovu otevře a usměvaví číšníci stylu předválečné italské kavárny jsou pořád stejní. A vítají nás jako staré přátele, i když vědí, že s námi bude otevírací doba a jejich služba dlouhá.

[Napsal: Zdeněk Hrubý, 2011]

Následující díl: 02/12 - Cesta z města do těsta

Rubrika: 
Štítky: 

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML