Sponzoři...

Jste zde

Jiskry v očích - vzpomínka na Radana Kuchaře

Radan Kuchař
Foto: Radan Kuchař

Zážitky jsou němí svědkové našeho konání, jež s různým stupněm naléhavosti ukládáme do své paměti. Dokonce některé z nich mají v našich očích stále neblednoucí obraz i přes přetočená léta v kalendáři. Jak to? Čím je daná důležitost? A proč si ukládáme především na první místo ty drsné momentky života, které jsou spojené se strádáním, utrpením, strachem, které bez mrknutí vytlačí příjemnější okamžiky, jež jsou provoněné sluncem a pohodou? Je snad proto, abychom se jim v budoucnu dokázali už s jistotou vyhnout a předem nás varovaly? Asi, jo. Nicméně potom vytane na mysli téměř utajená otázka, jaká vnitřní pohnutka vede některé z nás k cyklickému opakování těch vypjatých chvil, které nemůžou přinést nic jiného než našponované okamžiky, které se uloží s kolkem děsivého hluboko do mozkových závitů. Odpovědi jsou nejspíš jenom dvě. Buď trpí daný jedinec psychickou poruchou a neuvědomuje si plně své chování, nebo je tanec na ostří nože natolik svrbivě lákavý s pofidérní odměnou na konci, že nelze odolat.

„Musíme pečlivě jistit, ale není za co. Cepín v sypké hmotě nedrží. Prvolezec proto vždy na stanovišti chvíli kutá nohama a rukama ve sněhu, pak se tiskne do vyhrabané nory a odtud dobírá spolulezce. Větší pád by tímto způsobem nebylo ovšem možné udržet, proto nesmí nikdo spadnout. Věříme si. Nepřetržitě hrozí, že se celý svah sesune a že zmizíme někde v trhlinách pod severní stěnou. Je to krajně lavinový terén. Přece se však dočkáme jeho konce. Svah se před námi svírá v táhlý vodorovný hřeben, který nedaleko klesá již k východu. Jsme na hlavním vrcholu Uparisíny 6250 metrů vysoko. Dosáhl jsem vrcholu své nejkrásnější hory…“ Z knihy 10 velkých stěn R. K. – kapitola: Hora, kam ani pták nedoletí.

Radan Kuchař
Foto: Radan Kuchař, Otova věž

Z propůjčených Radanových slov i po téměř padesáti letech naprosto sálá živoucí radost, postavená na obavách, vzrušení a momentu euforického uvolnění. Krásné potvrzení teorie, kde v dané chvíli nemusí být zážitek „dobrý“, ale především silný. O zbytek se postará již čas. Jelikož i tyto tvrdě vybojované chvíle se zaobalí do měkkého županu, kde špatné vzpomínky zmizí a zůstane akorát výhled na majestátné stříbrné vrcholy s nekončícím panorámatem hor. Ten, kdo jednou zažil osamělou ledovou krásu na vršku, kdy mu celá země leží u nohou, na místě, kde není nic než vítr bičující do tváří, tak stál již na rozcestníku světů. Dole v údolí čeká život, ale právě tady nahoře, je plné uvědomění pulzujícího bytí.

„Holýma rukama se zachycuji za rampouchy a nepatrné chyty v ledu. Prudce oddechuji a cítím, že jde o všechno. Všude se řine voda a zalézá mi do rukávů. Výstup je nesmírně těžký a exponovaný. Připomíná lezení na pískovci obalené ledem. Jsme na nejhorším místě stěny. Musíš, musíš, nutím se. Led pálí do rukou a železa kloužou. Na Zdena se drolí ledová drť. Tak tohle je Eiger, honí se mi hlavou. Přitom mi na mysl vyskakuje německá věta: Jetzt hast du das Klettern an Grenzen der menschlichen Möglichkeiten gesehen. Teď si poznal, co je to lezení na hranicích lidských možností. Rvu se o každý centimetr, burcuji všechny síly, zarputile zatínám přední hroty želez do ledové plotny. Do bot mi zatéká, nohy bolí. Přestávám vnímat cokoliv jiného, než příkaz vůle: musíš!“ Z knihy 10 velkých stěn R. K. – kapitola: Stěnou věčného stínu

Pokusit se psát něco zajímavého o lezení je téměř nemožné, pokud se náš pohled zúží pouze na samotnou činnost. Radan měl v sobě dar od pánaboha nejen v podobě lezecké virtuozity, která z něj dělala hvězdu své doby, ale i schopnosti přenést kus z jeho zážitků skrze slova do našich domovů a dát nám tím pocit přímého účastníka popisovaných událostí. Mě jeho lidské vyprávění zastihlo až o dvě generace později. Přesto jsem se pod peřinou potil strachy, jak to celé dopadne, když prolézal devadesátimetrový kout na Petit Dru, nebo mixovou Montblanskou hruškou, bez sebemenšího pocitu časové propasti od uběhlé doby. Právě teď to lezl a já sním.

Takže není nakonec žádným složitým rozuzlením, že se naše životy nakonec protnuly. Setkal jsem se s Radanem několikrát, přitom poprvé jsme si měli možnost pořádně popovídat až v jeho chaloupce na Hrubé skále. V té době už byl vrásčitým kmetem, přesto na dosah jednoho metru seděl pro mne stejný hrdina s ostrými rysy, takový, jakého jsem si pamatoval z fotek z mých dětských let. Únava stáří si vyžádala již své, jakmile jsme ale zabrouzdali na lezení, tak v jeho stařeckých očích se zažehnul plamen a cítil jsem jeho hlad po výšinách, po místech které miloval a obětoval mu velký kus života. Tentokrát jsem byl já nositelem těch nových zpráv a zážitků, přitom stařec se ptal a ptal. Byl jsem šťastný, že můžu přinést čerstvý vzduch z dalekého Afghánistánu do malé chaloupky a oživit jeho vzpomínky.

Bohužel naše setkání v minulém roce bylo i to poslední. Radanův čas vyměřený pro tento život dospěl do svého konce. Budu na něho vzpomínat jako na vzor, který ovlivnil můj lezecký život. Díky Radane za příjemná setkání a ještě jednou díky za nádherné zážitky, které díky Tvé knize „10 velkých stěn“ nikdy nezestárnou.

Mára Holeček,
portrét Radana, foto M. Linhart,
ostatní foto z archivu B. Svatoše

Radan Kuchař
Foto: Kouřová cesta na Daliborku, R. Kuchař u kruhu

Radovan Kuchař

1928 – 2012

  • prvovýstupy na písku v oblasti Českého ráje
  • prvovýstupy a první zimní přelezy v Tatrách
  • v Alpách se zařadil přelezy velkých stěn mezi světovou elitu té doby (50−60 léta), například Eiger, Grandes Jorasses, Petit Dru, Cima Grande atd.
  • velkých prvovýstupů se dočkal i ve velkých horách Kavkazu, jako prvovýstup na Nakratau, Donguz Orun, Dychtau, nebo již zmiňovanou Uparisínu v Hindúkuši
  • v roce 2001 byl anketou sportovec roku vyhlášen horolezcem uplynulého století

Zveřejněno v ročence ČHS - 2012, Ročenka ke stažení.

Rubrika: 
Štítky: 

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd><img>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML