Sponzoři...

Jste zde

Pozitivní sobectví Máry Holečka

Špičkový český horolezec přísahá na život na samotné hranici možností.
„Musíš mít sny a pronásledovat je!“ říká.

Petr Honzejk, Michaela Danelová - rozhovor pro EGO - Hospodářské noviny (18. 11. 2016)

„Sorry, že mám nohy na židli, včera mi dělali nějakou pedikúru,“ kření se v kavárně na pražských Vinohradech horolezec Marek Holeček. Jiný by asi v jeho situaci tolik humoru neměl. Pedikúra totiž v jeho případě znamená ořezání prstů na nohou.
„Když to sečtu, odnesly to dohromady asi tři články, na ten průšvih to je ještě v pohodě,“ směje se. A to je patrně nejlepší současný český horolezec v kostce. Život na hraně, někdy až s lehkým přepadem za ní. Ale vždycky pozitivně.

Průšvihem, o kterém Holeček mluví, byl nedávný pokus o prvovýstup jihozápadní stěnou osmitisícovky Gašebrum I. Pro Holečka je to osudová hora. Nesmírně obtížnou cestu, kterou ještě nikdy nikdo na světě nevylezl, zkoušel překonat už čtyřikrát. Zatím neúspěšně. Zažil tam hraniční stavy, při předposlední výpravě se při cestě zabil jeho kamarád a špičkový horolezec Zdeněk Hrubý, jednou zůstal ve stěně se spolulezcem Tomášem Petrečkem 12 dní a sám zážitek popisuje jako inferno. Či prozaičtěji jako „průplach na hranici totálního vyčerpání.“ Naposledy při návratu přes ledovec omrzl a přiznává, že málem nepřežil.

Proč zrovna tahle hora? Jak si vlastně vybírá výzvy?
„Začínám s tím, že se mi ta hora líbí. Prostě to je jako se ženskou. Jdeš po ulici a najednou vidíš nějakou krásnou babu, krásnej shluk buněk, tak se na ni podíváš, otočíš se a pak třeba ji i oslovíš. Někdy se to nepovede, zjistíš, že to není pro tebe. No a někdy tě zaujme. Pak si zjišťuješ, kdo tam byl, kolikrát, jestli to má pro tebe pořád nějakej význam. No a stejný je to s horou. Líbí se mi, zjistím si o ní něco a vzniká vztah.“

Ve vztazích, pokud jde o hory a skalní stěny, je Holeček úspěšnější než většina současných českých lezců. Má za sebou řadu výstupů, které byly oceněny prestižním titulem Výstup roku, jeho projekty vyzdvihují prestižní evropské horolezecké časopisy. Jsou to, jak už to u fatálních vztahů bývá, záležitosti na hraně, s rizikem, které je pro běžnou „pozemšlapku“, jak Holeček nazývá nehorolezce, obtížně představitelné. To je ale součástí hry.
„Když do těch rizik jdeš, víš o nich a jenom doufáš, že tě nepotkají. Jinak bys vlastně ani nemohl vyrazit. Kdyby ses pořád zaobíral nebezpečím, tak tě to brzdí. Řekl to hezky elitní britský horolezec Doug Scott: Když jdeš na jakýkoliv výstup, musíš se předem odepsat. Zní to děsivě, ale neznamená to, že chceš umřít, že rezignuješ na život. Znamená to naopak, že život miluješ, chceš ho zkoušet na extrémních hranicích.“

Prasátko na vrcholu

Holeček to zkouší už od čtyř let. Tehdy poprvé s otcem vylezl na skalní věžičku na Kokořínsku ve skupině skal s názvem Sněhurka a sedm trpaslíků. Vzpomíná na první zápis ve vrcholové knížce. Tedy zápis… Psát samozřejmě neuměl, jen jakž takž malovat. A tak do vrcholové knížky nakreslil dětské prase. A to, že si vždycky musí poradit po svém, ho už nepustilo.

Zkoušel různé sporty, ale lezení vyhrálo. A nakonec až do té míry, že se mu začal věnovat profesionálně. Jak se něco takového povede? Podle Holečka jde jen o to, uvědomit si, co člověk vlastně chce.
„Podnikal jsem ve stavebnictví, měl jsem kancelář v Praze… Cítil jsem se úspěšný. Jenže postupně mi došlo, že jsem uvězněný v pracovním nasazení, že si sice můžu koupit televizi a spoustu dalších věcí, ale v podstatě nic z toho nepotřebuju. Řekl jsem si: pracovat umím, peníze si sehnat umím. A jediný, co si sehnat neumím, je čas. Takže jsem si řekl, že přenastavím kolečka života. Jde mi o to, udělat za málo pracovního času dost peněz, abych měl čas na to, co chci. A když tohle uděláš, tak seš rázem divnej pro okolí, protože se mu zdá, že když máš hodně času, tak vlastně nic neděláš. A přitom ty děláš jen to, co oni, akorát účelněji. A můžeš si pak dělat, co chceš jenom ty sám.“

Nikdy nepřestávej objevovat

Holečkův neortodoxní přístup k životu by leckdo mohl nazvat sobeckým. Jenže on sám to vidí jinak – a upřímně řečeno, je na tom víc, než se zdá.
„Sobectví máme spojený s něčím negativním. Raději to ale nazývejme osobním uspokojením. Protože když jsem naštvaný, nespokojený, tak přece nedokážu udělat nic dobrýho. Když si neděláme dobře, nemáme pak co pozitivního předávat. Já si potřebuju udělat dobře, abych nabral energii a mohl ji předávat dál. Jestli někdo bude říkat, že jsem sobec a jedu za svým cílem, fajn. Uspokojení je přirozený, normální a zdravý, vůbec to neberu jako negativní. Kdyby bylo víc lidí, kteří jdou za svým cílem, bylo by daleko víc spokojených lidí. Kdybychom byli všichni takhle pozitivní sobci, tak si nepůjdeme po krku.“

Cílů má Mára Holeček hodně. Lezení v Himálaji, v Patagonii, v Antarktidě… Vždy to má ale společné jedno: nezajímá ho výška, ale obtížnost, překonávání hranic dosud myslitelného. Být první tam, kde ještě nikdo nebyl. Objevitelství. Jeho nedávný lezecký projekt se jmenoval Never stop exploring (Nikdy nepřestávej objevovat).
„Když jsem jako kluk četl knížky s příběhy starými 400 let, třeba příběh Fernaa Magalhaese, prvního muže, který obeplul svět, říkal jsem si, že to je ztracený, že něco takového v našem světě už není možný. Ale není to tak. To nikdy neskončilo, nikdy to neskončí. Je pořád co objevovat, je to jako vytvářet nový příběhy. Říká se, že velké hory jsou prolezlé křížem krážem, vůbec to není pravda. V Pákistánu je asi 70 kopců těsně pod 8000 metrů a z valné většiny na ně vůbec nikdo neleze. Na nádherných vrcholech stál člověk naposledy před 26 lety. Třeba Mashebrum, další můj cíl, tam jsou nevylezné stěny, je to nekončící proces. Stačí přenastavit úhel pohledu a dá se jet pořád dál Magalhaesova cesta, cesta objevitelská.“

Vášeň pro objevování, prvovýstupy, překonávání dosavadních hranic možností jsou také důvody, proč Holeček neuznává módní honbu za počtem vylezených osmitisícovek.
„Takoví lezci často nedosahují úrovně předchozí, a dokonce ani předpředchozí generace. Když se někdo chlubí tím, že vylezl na všechny osmitisícovky, fajn, ale podívejme se, kdo se o to nyní vlastně ještě snaží? Před 30 lety se o to snažili dva výjimeční horolezci Reinhold Messner a Jerzy Kukuczka. Oba tak něco přinášeli. Dnes to ale už nic neznamená. A druhá věc, kterou u takových lezců neuznávám, je styl. Když někdo takový vyleze třeba na K2, vypadá to impozantně. Jenže před ním cestu často vyšlapou kyslíkoví nosiči, natáhnou lano až nahoru. Takový člověk v podstatě odhazuje cepín, což je odznak lezení. To je jako by kanoista odhodil pádlo a nechal se táhnou za motorovým člunem. Ne, takoví lidé jsou totálním propadákem do minulosti, nesmí kazit cíle.“

Parťák s testosteronem

Kvantum vylezených osmitisícovek se dobře marketingově prodává, ale osobní marketing má i Marek Holeček, který říká, že mu je výška kopce úplně ukradená. Spolupracoval na řadě filmů, například na novém českém hraném snímku Tenkrát v ráji o legendárním horolezci Joskovi Smítkovi, dále na úspěšné dokumentární sérii České himálajské dobrodružství, před třemi týdny měl premiéru jeho špičkový dokument The Elements. Píše knihy, přijímá pozvání na motivační přednášky pro firmy, jak podotýká, naučil se říkat si o peníze, nejít pod cenu.

„Je otázka, jestli mě firmy berou jenom jako pralesního muže, jako nějakou atrakci, jako divočáka, nebo jestli těm lidem předávám něco, co jim pomalu vnitřně vyhasíná. Vlastně se jich vždycky ptám: Jsem ten pravý na to, co potřebujete? Vždyť přednáška může být nejen motivační, ale vlastně taky demotivační. Ale firmy jsou spokojené. Takže asi nějakou energii předávám.“

Holečkova energie přitahuje spolulezce, jako naprostá špička si parťáky do hor může už vybírat.
„Když něco pronásleduješ, tak je vždycky omezenej počet lidí, kteří to mají podobně. Vždycky něco vyzařuješ a ten protipól si tě najde. Nemáš šanci se s nimi nepotkat. Pak je otázka, jestli si s nimi sedneš. Ale já jsem neměl negativní zkušenost. Vždycky mi něco dali, byli v něčem lepší než já. Nikdy nebyli úzce zaměření na to, že se jen leze po horách. To by bylo úplně špatně. To by ses za chvíli v hlavě utavil.“

Čím si je ale jistý, je to, že by nemohl lézt „se ženskou“.
„Snad kdyby byla setsakramentsky lepší než já. Ale to je nepravděpodobný. Jdu do věcí, které sotva stíhám sám, a zatím jsem nepotkal ženskou, která by byla podobných výkonů schopná. Proto nakonec máme ve sportech kategorie žen a mužů. No a další věc je, že my chlapi jsme v podstatě rytíři a je to tak dobře. Kdybych lezl se ženskou, měl bych pořád tendenci jí nějak nadbíhat a pomáhat jí. Je to přirozený. Když nejseš šmejd, vystupuješ z potápějící se lodi jako poslední. Zachráníš děcka, ženskou a pak doufáš, že zbyde místo pro tebe. Toho se nezbavím. A když jsem někde, kde toho mám plný kecky, jsem na svý hranici, tak jsem tam radši s nějakým druhým chlapem, ze kterého stříká testosteron, a nemusím řešit takové emoční věci.“

Na Gašebrum I jako na chatu

Na hranici možností se chce 42letý Holeček vydat příští rok znovu. Opět to bude nevylezená stěna Gašebrumu I. Proč? Není to už podivná umanutost?
„Mě to vůbec neunavuje, že tam pojedu už po pátý. Někdo jezdí celej život na chatu a taky se ho můžete ptát proč. Edison taky nevzdal vynalézání, když se mu jednou nerozsvítila žárovka.“ Cynik by namítl, že u výletů na chatu nebo u vynalézání se člověk nemůže zabít. Holeček na to říká, že i když jde do rizika, nikdy neriskuje bezhlavě. I když jsou kroky limitní, tak v tom nikdy není nesoudnost. Naopak to má osobní přínos:
„Když děláš limitní záležitosti, musíš dělat krizový rozhodnutí, tak to má obrovský kouzlo. Je tam zábava žití. A dává ti to zpětnou vazbu pro tvoje další kroky, takže to má mnohem širší záběr než ta samotná aktivita.“

A vzkaz lidem, kteří ho nechápou a sázejí na to, že je „správné“ vést klidný, bezpečný život?
„Mít barák, vychovat děti, to je přece příjemná povinnost. Ale ne cíl. Za chvíli ty děti roztáhnou křídla a odletěj. Ale když chceš mít v životě nějakou stabilitu, musíš mít sny a pronásledovat je. Hodně lidí vymění cíle, které měli ve dvaceti letech za kariéru v rámci firem, mají peníze, mají barák, ale neuvědomují si, že jim to vlastně celý uteklo. Že ztratili sny. Ty svoje sobecký sny.“


Marek Holeček (42)

Patří k nejlepším českým horolezcům současnosti. Jako výzvu považuje náročnost a objevnost zvolené lezecké cesty, nikoliv nadmořskou výšku a počet dosažených vrcholů. Řada jeho výstupů ve světových velehorách získala i prestižní ocenění Českého horolezeckého svazu. Věnuje se i popularizaci horolezectví.


Marek Holeček
Marek Holeček

Marek Holeček
Marek Holeček

Rubrika: 

Komentáře

Dobrý den Marku,

po delší době jsem se vrátil na Vás web a pročetl několik článků.
Jako minule i nyní mohu pouze smeknout klobouk a vyseknout Vám hlubokou poklonu.
To platí pro Vaše fyzické výkony, ale především zdravou a pozitivní zarputilost, se kterou jdete za svými cíli a představami. Pozitivní sobectví - to jste vyjádřil perfektně. K tomu rodina!
Jistě máte - a také jste se naučil - co vyprávět. O svém životním vývoji, klíčových rozhodnutích a změnách, o svých výkonech na poli lezení.
U motivačních přednášek bych já osobně tak pozitivní nebyl. Sám pracuji ve středně velké, úspěšné mezinárodní firmě v oboru hutnictví železa. Pozitivní motivací pro mě by Vaše přednáška byla pouze v případě, že bych se zamýšlel - tak jako Vy v minulosti - nad zásadní změnou v (profesním) životě.
Co se týče pozitivní energie, tu získám ve větší porci, když si poslechnu nějaké kvalitní pomalé blues ze své sbírky.

To ovšem nic nemění na skutečnosti, že jsem Vaším velkým obdivovatelem a příznivcem.

Proto

POHODOVÉ VÁNOCE, ale i celý rok 2017.

Zase se na Váš web vrátím.

Pavel Kořínek

zřejmě nejpravdivější řádky o snech, jaké jsem četl. řádky, které by se měly předčítat na základních školách. Protože jen ten člověk, který pronásleduje své sny, opravdu může říct, že naplňuje své touhy. Díky z ato, Marku :-)

Přidat komentář

Filtrované HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd><img>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Prostý text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

© 2005 - 2017 marekholecek.cz | XHTML